Ranyt: Proměna; Část XXVI.

Pohled do duše posednuté temným bohem na pozadí fantasy příběhu.

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Průsmyk byl už blízko, zbýval jim jen nevelký kus cesty. Taler se nedočkavě díval z okna. K jeho překvapení šly práce skutečně rychle. Už se rýsovaly základy pro nové město. Přesně podle návrhů byly tesány do skal terasy. V nejpokročilejším stádiu stavby se nacházely strážní věže. V těchto horách se musel člověk nejprve pořádně zabezpečit, než mohl začít něco budovat beze strachu z útoků nejrůznějších tvorů.

Kočár se prodíral dlážděnou silnicí plnou jezdců nebo nákladních povozů. Taler se usmíval. Bohatý obchodní uzel mu doslova rostl před očima. První obchodníci v rozšířeném průchodu již otevírali své krámky. Materiálu bylo z odlámaných kusů skal více než dost. Vůz mířil k rudému stanu, měl se v něm setkat s lidmi, kteří jej provedou po stavbě, a pak s dalšími, s nimiž probere jisté vládní záležitosti.

Rozhrnul plachtu, aby nahlédl do stanu. Jediným vybavením byl stůl a několik židlí. Přistoupil k jedné z nich, aby se na ní posadil. Ihned k němu přispěchal mladý chlapec. Přinesl nějaké občerstvení a nabídl mu prohlídku po budoucím městě. K té by se připojil i generál Onyx a vyslankyně elfů. Tuto možnost uvítal, alespoň vznešené rase ukáže, že je víc než rovnocenným spojencem, že by se naopak oni měli něčemu přiučit od něj.

Dojedl poslední sousto. Vstal, připravený na cestu. Panoš jej kvapně vedl po různých cestičkách mezi kopci hlíny a písku. Došli ke stávající cestě, která měla sloužit jako základ pro budoucí hlavní třídu. U ní již čekal generál a Wiana. Dívka ho pozorovala krásnýma velkýma očima. Občas se mu zdálo, jako by se v nich utápěl, nikdy na sobě ale nedal nic znát.

Vyměnili si pouze nezbytné zdvořilé pozdravy, všichni již chtěli slyšet slova průvodce. Říkal, že pokud budou práce pokračovat tímto tempem, bude už za šest měsíců celá osada téměř v konečné podobě. Využívat se dá v omezené míře již nyní a počet průchozích stále roste, což znamená zisky. Pro krále to bude dokonalý zlatý důl.

Zástupkyni lesní říše tento fakt neunikl a neodpustila si několik jízlivých otázek na téma, kde sehnal potřebné finance pro budoucí záměry. Nemohl říci celou pravdu, odpovídal proto nejasně a dával znát, že ho konverzace s ní otravuje. Brzy rozhovor ustal úplně.

Procházeli budoucími čtvrtěmi města. Sídlo mělo být strukturálně co nejpromyšlenější a nejmodernější. Nad jejich hlavami se tyčila spodní část hlavní věže pevnosti, která měla bdít nad okolím. Snad k ní již brzy zamíří, prostor dole byl sice důležitější, nahoře však byla stavba mnohem zajímavější.

K opevnění se táhl malý chodník, který se kroutil okolo skály. Ta sloužila jako základna pro celou stavbu. Právě na ni průvodce jednou nohou vstoupil. Jako by se chvíli rozmýšlel, zda má vzít všechny přítomné projektanty, architekty a vrchnost s sebou. Nakonec se však zřejmě rozmyslel a pokynul, aby ho následovali.

Procesí stoupalo po malých schodech. Zdálo se, že se táhnou snad donekonečna. Průvodce během cesty nahoru s nadšením mluvil o tom, že v plánu je i cesta kolem této hory, po které by mohly jezdit celé kolony koní s vozy. Taler pozorně sledoval, do čeho investoval peníze ze své pokladny, a zatím byl více než spokojen. Práce šly velmi rychle, i jeho armáda se vyzbrojovala rychleji než kdy dříve. Byl velmi hrdý na to, že se mu i v čase válek nebo nepokojů podařilo udržet obchod a celou zemi v rozkvětu.

Jediné, co to od něj vyžadovalo, byla denní aktivita; nikdy nepřestával pracovat na svém plánu. Dalším tajemstvím úspěchu neustálého rozšiřování královské moci – jak ekonomické, tak i politické – byla zásada, že Taler se spoléhal pouze na sebe. Co si mohl zařídit sám, zařídil.

Jak byl zamyšlen, ani si nevšiml, že už vyšli až nahoru.

Procházeli pod nízkou klenbou, jež vedla na nádvoří. Zatím byla bez brány. Dělníci usilovně pracovali na výstavbě. Cihlu po cihle budovali mohutné stavení. Návštěvníci byli nejdřív zavedeni do téměř rozestavěné kaple. Nebyla velká, ale dokonale splňovala svůj účel. Dokáže pojmout na jednu bohoslužbu téměř sto lidí, více ani není potřeba.

Taler musel uznat dokonalost provedení. Nebyly zanedbány ani nejmenší detaily, čímž vynikala ještě větší majestátnost celého komplexu. Ale již neměl náladu dál poslouchat průvodce. Choval se, jako by mu to tu patřilo. Panovník vyšel osamocený z hradní kaple a pomalu přešel až k římse, ze které bylo vidět město dole pod nimi.

Opřel si lokty o nízkou zídku. Sledoval dění pod sebou. Lidé pobíhali sem a tam, nikdo se nezastavil, což bylo správné. Na několika místech najednou zkoumalo několik lidí nejrůznější plány, podle nich poté dávali rozkazy dělníkům.

Ti se řídili podle příkazů. V tichosti stavěli. Cihlu po cihle, ale brzy zde nebude nic jiného než dokonalé místo pro uzavírání obchodů. O to se přeci celou dobu snažil, dávno mu už došlo, že nejvíce peněz se dá získat z obchodování, proto dělal první poslední, aby ve své zemi toto zlaté dno rozvíjel. Tím měl sám kontrolu nad mnoha a mnoha surovinami i zbožím, které prodával dál; a zbytek, nad kterým neměl absolutní moc, alespoň tučně zdanil.

Nepřišlo mu, že by si lidé v jeho zemi měli na co stěžovat. Ano, zvedl daně, zároveň však vytvořil mnoho pracovních míst. Zaváděl v Arfarii nový styl řízení státu. Již se nesoustředil na to, aby každý měl své vlastní políčko, na němž si mohl vypěstovat obilí pro sebe, ne, snažil se o vybudování systému, který by pracoval na principu dělby práce.

Ze zamyšlení jej vyrušilo zavolání. Malými krůčky k němu běžel Torim. Trpasličí mistr stavitel se zpod rezavého plnovousu zubil od ucha k uchu. Ani vládce si při pohledu na malého buclatého mužíka neodpustil úsměv. Přátelsky se objali.

„Jde to líp, než bys čekal, co?“ smál se ještě stále mistr architekt.

„Ano, to vskutku ano. Překvapuje mne, jakou rychlostí je možné budovat. Myslíš, že by se to dalo ještě zrychlit?“ pokračoval v konverzaci Taler.

„To by jistě šlo, jenže problém je jak, kamaráde. Víš, jak to chodí... Když je pracujících na jednom místě moc, začnou se domáhat něčeho víc, protože si přijdou silnější, chápeš...“

„Vím, s tím vším počítám,“ odvětil král a otočil se zase směrem do pevnosti, „ale dali by se jistě nějak... zastrašit. Víš co, nemluvím tu o masovém zabíjení mých lidí, to v žádném případě, ale co takhle někoho exemplárně potrestat? I když, radši ne, to by mi zkazilo pověst. To chce spíš lidi rozdělit.“

„Jak rozdělit?“

„No jakože do tříd. Uděláme ze všech, dejme tomu, pět skupin, ke každé se budeme chovat jinak. Samozřejmě je budeme dělit podle zkušeností a praxe v oboru, takže ti nejlepší se budou mít nejlíp. Když první skupině dáme téměř vše, po čem touží, ale té poslední jen to nejnutnější, nikdy nebudou mít takovou početní převahu, aby jejich vzpoura byla nějakou hrozbou, jelikož skupiny nahoře přece protestovat nebudou. Budou totiž mít ještě víc, než by měly normálně, chápeš příteli?“

„No jasně že jo, my trpaslíci jsme zotročili mnoho jiných, víme, jak se s tou chátrou má zacházet.“

„S žádnou chátrou!“ obořil se na Torima král, „jsou to moji muži, chátra jsou vaši otroci – skřeti, orci a jiná nechutná stvoření. Toto jsou normální muži – jako ty nebo já. Jen neměli to štěstí jako my a musí denně od rána do večera dřít.“

Trpaslík, trošku vyděšený reakcí přítele, přikývl. Usmál se na muže, s nímž si vždy dobře rozuměl. Ačkoli jeden druhého občas okřikl, oba věděli, že na sebe nedají dopustit. Začínaly se v něm projevovat typické rysy jeho národa, začínal mít chuť na pivo. Díky všem bohům Anhelu totiž lidé dokázali vařit úžasný chmelový mok. A nejen chmelový, slyšel i o dalších pivních surovinách – o pšenici nebo ovoci. Nemusel ani nic navrhovat, aby panovník pochopil, o co mu jde. Oba se rozesmáli a pomalu se za bohaté konverzace plné smíchu odebrali do provizorní putyky. Příjemný večer a dlouhá noc byly potřebným uvolněním pro přetaženého panovníka. Ve společnosti dvorních dam se mu líbilo nejvíc, naštěstí některé byly i zde.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---