Msta Wittgensteinovi

Láska je násilí

Věří na lásku a na všechny její vnější projevy (a možná jen na ně), a tak svůj snubní prsten nesundává. Teď jede tramvají do práce s očima v románu. Co v něm asi tak je? Popisuje se v něm mužský teror pohledem ženy z Ománu? Když si teď tak hladí zlatý kroužek, možná přemýšlí: je ten teror láskou, nebo jen jejím vnějším projevem? A je snad láska bez násilí možná?!

Kulova pinda (a) Veronika

V televizi dokument o české erotické fotografii. Fotograf Vlastimil Kula mluví o své práci: za necelé tři minuty použije asi desetkrát slovo pinda. Ženy často říkávají, že z výrazu tváře rozeznají úchyla. Nikdy jsem této ženské intuici nevěřil, až dosud: ten muž obsedantního projevu by nemusel říkat nic, a přesto by říkal jediné slovo, stále a pořád. Pak už na scénu nastupuje Veronika Bromová a líčí, jak jí přišlo úžasné polepit se leukoplastí a fotit se u toho. Pinda pindá a pindá. Kulova ouvertura asi nebyla náhodná, dramaturgicky tomu pořadu nelze nic vytknout.

Msta Wittgensteinovi

Rádio City se ohlašuje heslem Více hudby, méně slov. Sociální sítě by ho mohly varírovat a v erbu mít Více obrázků, méně slov. Obrozenectví, linguistic turn, poststrukturalismus, to vše vynášelo jazyk a řeč. Dnes už je řeč mrtvá, zvítězila lenost a s ní úbytek myšlení, zvítězil zvědavý pohled a obscénnost. Jedeš na dovolenou? Už žádné dopisy, ba ani pohlednice, i to je ještě pořád moc slov. Pořiď fotku moře se sklenicí šampaňského v horizontu a ulož ji na síť. Jaká ironická msta Wittgensteinovi: Je snad toto vše, ta sklenice se svou žízní a ten horizont, nesdělitelné, abychom o tom museli mlčet?

All dead vs all inclusiv

Pod domem sedí člověk. Do tmy svítí displejem, mihotání prstu ho přenáší z místa na místo: chvíli je mezi prostřílenými těly na tureckém letišti, chvíli zas na pláži kokosového ostrova, all dead vs all inclusiv. Je pro něj ještě podstatná noc kolem, nebo měl Holan pravdu a dveře věčnosti už jsou dávno zavřené?

Žijeme len raz

Televize už od rána ujišťuje děti této doby, že žijí. Vyber si z půl milionu hotelů, zažij něco neobvyklého, dej si vychlazený bráníček, půjč si od lidí a udělej tak i jim samým radost. A pak přijdou na scénu potetovaní hoši v blbečkovských čepicích a zaštěkají žijeme len raz, práve tu a teraz…