Jahodová pěna

Toho dne, kdy v městě dojde jahodová pěna

Skončila jim škola, děvčátka sedí v cukrárnách s maminkami a pořádají jahodovou pěnu. Smějí se a cinká to jako lžičky o porcelán. Maminky k tomu upíjejí kávu, pyšně, neboť vysvědčení mají za malou slávu. A holčičky jedí tak, až z toho mají pusinky celé zrůžovělé. A každý rok je to stejné, toho dne, kdy v městě dojde jahodová pěna.

Košile v celofánu

Košile v celofánu, tak je balí v Bílé labuti. Abys ji mohl darovat jako karafiát u příležitosti životního jubilea. Dotyčný ji pak ještě chvíli nechá svítit do svátečního pokoje a pak začne lámat ticho. Společnost jej vyzve, aby se v košili ukázal. A on vyhoví, a i když etiketa podle Špačka nepředepisuje potlesk, atmosféra je obřadní. 

Tanečnice samby

Bude to tanečnice samby, s ústy vyšpulenými vstříc životu, té by i Nietzsche skládal dithyramby. Jede teď za svým rytmem někam ke Karlínu, Dionýsovi sládnout k vínu. A i když škarohlídi té čtvrti připsali jen ubohé malagelo, nic to nezmění, ta dívka má kouzelné tělo. 

Zelí, nebo durum

Čtyři Slovenky v bufetu v pasáži. Tváří se, jako by to jídlo bylo životní závaží. Snad měly nejprve vypsat referendum, zda knedlíky, nebo durum. Teď musí jít kyselé zelí svého rozhodnutí.

Je čas setby a je čas sklizně

Ta holka je samý sval, zezadu drží čistě chlapecký tvar. Ale tvářičku má ještě dívčí, až tam se jí testosteron zatím neprožral. Stojí tady v tramvaji, na sobě kamaše vyklenuté všemi těmi růstovými cykly, a kdekdo po ní kouká: člověk tu na takovou pohlavní nerozlišenost zatím není zvyklý. Ale postupující emancipace a kult těla jsou dobrou osevní směsí, můžeme čekat úrodu mužatek.

Třeba padne smělá hvězda

Zpívá Sting a je to jako odkapávání kokosového mléka. Světélka svití proutím baru, moře šumí, tak jako odedávna, postaru. V písku postavy neznámých lidí. Dříve než si stihnou něco opravdu říct, budou dělat lásku, tak jako zapradávna, postaru. A třeba jim k tomu padne smělá hvězda.