Po milencích ptačí bříško

Hey iPhone

Děti odjíždějí na prázdniny. Některé k Otavě, jiné až do Číny. Rodiče si dělají starosti: Bude tam signál? Mají na cestu dost svačiny? Dříve děti měly šanci zmizet, dnes mohou složit hořký dík technologii: neuniknou, jejich elektronický otisk je stále u rodičů. Pink Floyd kdysi protestovali proti kontrole a mířili na učitele, Hey teacher leave us kids alone. Přehodnotí situaci a budou teď zpívat Hey iPhone… 

Pravděpodobný spánek

V kancelářích a laboratořích ještě vymýšlejí nějaké pravdy, ale u řek, v stínech přeslic a skal lidé přijali pilátovský úhel pohledu a ptají se Co je to pravda? A (i) když se zrovna takto neptají, popíjejí kofolu, tisknou se břichy k nafukovacím lehátkům a usínají spánkem pravdě podobným. 

Ohnisko požáru na kolejích Volha

Na Andělu dvě kamarádky. Nastupují do tramvaje a jedna líčí druhé, jak mají na kolejích krásného kluka. „Holky si normálně musej dávat studený sprchy.“ Jak to musí být úžasné, žít jako někdo, kvůli komu studentky hasí požár klína ledovou vodou. Bude-li ten chlapec prospívat, hrozí nebezpečí požárů. Ještě že jsou koleje v Kunraticích vystavěny na základech ruského veletoku.

Po milencích ptačí bříško

Pavoukům v brizolitu je dlouhá chvíle, a tak se na sebe usmějí mile a spáchají lásku. Ještě než se stanou potravou hladových dlasků, stihnou ze své romance uplést síť. Tu pak odnese vítr a po milencích ptačí bříško a jinak nic.

Hysterik a jeho porsche

Pod domem černá závodnička a u ní muž a žena. Oba na sobě tílka a trenýrky, snad spartakiádní nostalgie. Slunce rozehřívá kapotu i hlavu muže, volá do sobotního ticha sídliště: „Můžete mi říct, co tam nahoře děláte? Už tady čekám dvacet minut.“ Hlas se mu třese plačtivou tirádou, v antické tragédii by se vyjímal s plnou parádou. A pak děti dorazily, slunce vysuší slzy a motor svými čtyřmi takty zakryje všechny další jeho party.