Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

3 7 16

03. 07. 2016

1313

Autor

solomon

víš jak se někdy chceš sebrat a vypadnout

kamkoli, v noci

od ženský

do baru nebo i samotná cesta tam je dobrá

nebo jenom polňačkou jít a kolem klasy pšenice

a vítr má tu svojí vůni

a měsíc jak modla, těžko uvěřitelná, nepolapitelná tak daleko

ale v tobě to dejchá,

obrovský a kosmický

klopýtáš tmou

a všecko je v pořádku

právě teď

14 názorů

Tohle jsem poznal doslovně v celé hloubce. Před třemi roky jsem chodil na jedno místo fotit srnce, moc se mi nedařilo. Nemohl jsem se odtamtud snadno dostat, abych ho hezradil. Zůstával jsem tam dlouho do tmy a pak se vracel poli domů. Jen já tma a měsíc, svět byl v pořádku, vše bylo právě teď, vše bylo dokonalé. Stávalo se mi, že jsem zůstal na chvíli stát a přál si, aby to nikdy neskončilo.