Studené války

Studené války

V nočním rozhlase mluví o studené válce. Jako by nestačila ta spousta studených válek v skrytu domácností. A těch obětí, hekatomby zlomených srdcí, zpola opuštěných dětí. Jen nikde žádný pomník.

Digitální hypnotikum

Internet, statisíce tváří. Jako Černobyl v hodině zlomu září. Tvář druhého prolamuje svět, jenž by nám mohl být společný, říká Lévinas. To bylo v roce 1980 a ještě existoval společný svět. Dokonce ani výbuch a putující jaderný mrak o šest let později možnost společného světa nevyvrátil. Až internet se svou silou uspat každého do vlastního světa, digitální hypnotikum. A žádná tvář už není s to prolamovat k blízkosti, neboť se stala jen shlukem pixelů, stejně jako svět kolem se stal jen nutnou verzí světa digitálního. A podstatné v té záplavě nekonečně ostrého světla obrazovek mizí a v libosti soukromého rauše i samotný pojem podstatného zaniká. 

Naučné video na dobrou noc

Hudební kanál, Duke Dumont. Přímořské letovisko a čtyři manekýny. Jak asi tohle může dopadnout… Pijí šampaňské v bazénu, opalují se, s větrem ve vlasech pádí kabrioletem neznámo kam, smějí se a nikdy na sobě nemají víc než bikiny. Videoklipu nechybí dramaturgie, v závěru na příběh dívek padne noc a výrazy se jim promění steskem. A ve světle lamp jsou ty tváře náhle důstojné a přísné, jako symbolistní plastiky nebo posmrtná maska protektora, to erotika opouští hravou polohu, aby našla svou pravou podstatu, jíž je vážnost. Vážnost úkolu: vést k zachování druhu. To video je vlastně naučné.