Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sechci jet do Paříže!!
Autor
agáta5
Ráno jsem vstala podivně klidná. Trochu s pocitem, že je to jen nějaká zkouška, jako bych byla v cizím těle.
A začalo to opravdu filmově.
„Dobrý den, paní Vondráková,“ zdraví mě zvědavá souseda odnaproti. Sjíždí mou noční košili a culíky. Jo, nosím doma culíky.
Chvíli ji pozoruju a najednou mi vypadne z pusy:
„Kdybyste se místo toho věčnýho šmírování zbavila tý trvalý. Chemlonový kudrlny se už dávno nenosí, mrkněte se třeba na jútůbko…“
Sousedce vypadla z pusy houska, zalapala po dechu a zahučela do baráku. Ježkovy voči, co to dělám?! Ať si třeba chodí ve velbloudím kožichu.
Jenže den byl ještě v peřinkách. Všechno se na mě teprve připravovalo.
„Mamí, kde mám ty nový kalhoty?“ má pětadvacetiletá dcerka má radary namířený směrem ke mně. Do skříně se nepodívá, do pračky už vůbec ne, to dá rozum.
„Nejspíš jsem je dala včera na charitu.“
„Cože?!“ její skvěle nalíčená pusinka se otevírá dokořán. Nedbám a směle odjíždím do práce. Třeba půjde mé jediné dítě do školy v kaďatech.
„Ahoj, Alžběto, nevíš, kam se ztratil ten červenej šroubovák? Včera byl ještě v dílně,“ ptá se mě do mobilu můj skvělej manžel, sotva vlezu do kanceláře.
„Sorry, vzala jsem si ho omylem do práce,“ odpovídám. Chvíli je ticho.
„Cože? Proč, proboha?" Můj drahý měl vždycky velký smysl pro humor. Loučím se se slovy, že mu ho odpoledne vrátím. Pa. Pa.
Otvírám počítač. Deset emailů od Josefa. Jo, Josef, to je velmi šikovný manažer. Sbírá informace a pak je prodává pod svým jménem. Vlezprdelka naší akciovky.
„Bětuško, přijď ke mně hned, jak dorazíš, nutné!“ ááá, mistr potřebuje naládovat novou municí. Zajímavé je, že jsme oba na stejné pozici, bohužel, já beru o polovinu míň, protože se málo snažím. Jo,jo.
„Už jsi prostudovala tu novou vyhlášku?“ Taky tě zdravím, pomyslím si.
„A ty?“ odvětím roztomile.
„Cože, ehm, jak, co?“ kulí očiska. Mlčím a čekám, kdy mu vypadnou. A pak se nadechnu.
„Hele, ty chytrolíne, vezmi zákon a ponoř se do něho, ju?“ Nic. Josefovi to nejspíš nedochází. K očím přidal i otevřenou hubu.
„Tak po lopatě, jo? Už mě sereš. Přestaň z lidí tahat rozumy a koukej taky něco dělat, slyšíš?“
Kejve hlavou. Že by rozuměl?
Odcházím dopít vychladlý kafe. Dneska je nějak lepší. Tamtamy se šíří kosmickou rychlostí. Ani ne za čtvrt hodiny vchází do mý kanceláře šéf.
„Bětuško, jak je to s tou vyhláškou? Můžeme to rozjet?“ hihi.
„Šéfe, to měl na starosti Josef, néé?“ přisazuju si a čekám. Jasně, že mám vyhlášku v hlavě prostudovanou, ale zadara to teda nebude.
„Měl malér v rodině, nemohl to dodělat,“ blekotá šéf. Není blbej, ale Josef je jeho mazánek. Musím bejt ostražitá.
Malér v rodině, chechtám se v duchu. Nejspíš se mu těch malérů nastřádá teď víc. Na konci dne zjišťuju, že Josífek nejspíš mazánek nebude. Fůze je připravena, prémie budou na mým účtu. Ještě zabukuju šéfovi a mně letenky do Paříže. Ráno letíme uzavřít kšeft života. Jupííí.
„Mami, co bude k večeři?“ otvírá dcera lednici. Pokrčím rameny a jdu si zabalit.
„Máš ten šroubovák?“ stojí mezi dveřmi manžel. Že balím, nevidí.
„Jé, já ho zapomněla v práci,“ omlouvám se.
„Můžeš mi říct, proč jsi ho tahala do práce?“ Nejspíš jsem byla roky uhranutá, jinak to nedává smysl.
„Mami, tak co bude k tý večeři?“ Jdu spát.
Probouzím se s bolestí hlavy. Otevřu dveře na zahradu. Za plotem sousedka.
„Dobrý den,“ kývá květákovou hlavou. Pokývám taky. Ta ženská je ale otřesná, pomyslím si a zahučím zpátky do domu.
„Mamí, kde mám ty nový kalhoty?“ ptá se má dokonalá dcera.
„Nahoře na prádelníku,“ odvětím a jdu dělat snídani.
„Bětko, nevidělas ten červenej šroubovák.“
„Nechal jsi ho včera na botníku, Milánku,“ odvětím a prostírám na stůl.
V práci deset emailů od Josefa.
„Bětuško, nastudovalas tu vyhlášku?“ ptá se nedočkavě, sotva dosednu.
„To víš, že jo, Josífku,“ usměju se na něho.
Večer mi pípne zpráva. Josef jede se šéfem do Paříže.
„Zalej mi kytky, Bětuško.“
Ráno vstávám zvláštně naladěná.
„Mamí, dneska mám fofr, zabal mi jen svačinu,“ volá z pokoje dcerunka.
Mažu chleba kolomazí a pečlivě zabaluju do fólie.
Bětko, kde mám tu bílou košili?“ volá z koupelny můj skvělej manžel.
„Vydrž,“ potírám škumpou límeček…
38 názorů
:D jo, furt to jsi ty, vidím tě každou chvíli. Se škumpou a chechtavým slovem. A pohlazením
Pobavilo mě to moc. Je to skutečně ze života. Manžel se smyslem pro humor :o).
Pobavilo mě to moc. Je to skutečně ze života. Manžel se smyslem pro humor :o).
Ten první odstavec je naprosto úžasný. Musím si najít ženu která mi omylem odnese šroubovák do práce. Tip za zvednutí nálady i když ty návraty do reality jsou strašné.
SebastianLowi
27. 09. 2016Ta lehkost a spontánnost je z toho cítit. Pobavilo. Tip
Proto pojede Josefina do Paříže sama, za svý, na vlastní pěst (neb nemluvím o rozmazlování nejbližších) ;-)
Hemi Novak
03. 08. 2016Taky bych asi doladil to prolínání reality a snu (spíš asi touhy), ale jinak vrchol. Teda Top. Palec. Teda Tip
Tož jen na naši Agátu pohleďte: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte! /**
> ...jsem se s tím moc nemazlila... nápad, vypouštění páry ... byl ten popud...
Jo, ta spontánnost z toho syčí :-)
díky :) víš, já se musím přiznat, že jsem se s tím moc nemazlila... nápad, vypouštění páry ... byl ten popud .. vypsat se a tak určitě některé chybky bych měla vždycky poupravit :) nemá to nic společnýho s tvým zkostnatělým vkusem neboj :))) tu větu jdu opravit hned! :))
První věta má divný slovosled (...Ráno jsem vstala toho dne podivně klidná... ## Ráno toho dne... by znělo lépe. Líbí se mi ty uvolněné nápady, co by člověk dělal, kdyby nebyl svazován zaběhnutým stereotypem. Ke slohu a některým použitým výrazům mám určité připomínky (místy nadbytek citoslovců a další), ale to je nejspíš způsobeno mým zkostnatělým vkusem :-) Celkově to působí tak odlehčeně. Tip.
Evženie Brambůrková
11. 07. 2016Tak by to mělo být a ne jim dělat pomyšlení. Obráceně to také nefunguje. Pobavilajsem se. *
Zajímavý...jen to prolínání realiota sen není za mě úplně promyšlený.... ale zajímavý to je... na tip to vidím...
Bejby, viem...preto ak tam pojdem, tak si to chcem uzit naplno, nadychat sa pekne zhlboka...ked tam bol prvy raz starsi syn, tiez ho ocarila atmoska natolko, ze mi poslal sms s bezprostrednymi dojmami a to uz je unho maximum:) Písal mi, aj ked sedel na Champ Elisees a pil najdrahšiu kávu v jeho živote, že to za to stálo:)
Ked sme za nim boli s mladsim v Bruseli, velmi sa mi mesto pacilo, ale pre mna bolo naj to, ze som tam bola s nimi... a viac ako Brusel ma ocaril Gent... Ehm, tolko druhov piva? Ja som zase nestihla skúsiť všetky druhy čokolád:)
díky...
píšu koukám jako prasátko, vynechávaj mi písmenka ... asi prach z hlíny :))
nooo...ved hej, plánujem, ale...čím som staršia, tým sú moje predstavy, ehm....no, ako napríklad v tejto piesni a s Colinom:))))
https://www.youtube.com/watch?v=QX5ZCzumz8s
dík za čtení
Hani, já byla v Paříži tři dny s cestovkou - je to super, když se nastavíš do výho tempa ... sedět a obrubníku u Sorbonny a snít, že kdysi .... v Louvru mezi obrazy, na Montmartre mezi malíři... všude ti dají nějakou tu hodinu pro sebe.. a to je ten čas, dy si sníš a hltáš všechno... Seina a prodavači knih... jééé .. Notre dame .. vyhlížela jsem zvoníka od matky Boží... palačinky s čokoládou.... jeď a neváhej!!!
som sklamaná: )))
Miesto útoku na vlastnú rodinu by som jednoznačne volila útok na Josefa a následne cestu do Paríža...snívam o nej, podobne ako o Provance, tie sny sú také nádherné, až sa ich bojím uskutočniť, aby som nebola sklamaná..v rozlete ma brzdí aj to, že neovládam francúzštinu, chcela by som sa slobodne potulovať uličkami, nábrežím Seiny, či lánmi levandule, lenže, keď sa neviem ani opýtať na cestu, môžem si tak akurát púšťať fantáziu na špacír...
*
blacksabbath
10. 07. 2016su-per to tam....pěkně jsem si početla.......*/***
hihi, určitě... to je fajn, když spřádáte msty za mě.. já mám vybráno :)))
aleš-novák
10. 07. 2016mít to ještě jednu kapitolu, zřítí se letadlo s šéfem a Josefem chvíli po startu...Běta totiž kro jiného ovládá i woo-doo...
to je taková kytka, co ti udělá pěknou paseku s kůží... včera jsem se trochu otřela a celou noc drbala na noze... proto tahle povídečka :))
ach ty jeden závistivče.... hihi jedině po smrti Josefa :)))))) nemá to přesah, čeče :))))
Aleši, a to ještě nedojela do práce :))))
aleš-novák
10. 07. 2016Běta...ach běda...:o)