Všichni dobří sousedé

Dávná žízeň

Slast je učiněna ze vzpomínky žízně, je uhašením. Za žaluziemi, a ne jedněmi, se o této noci, neboť sobotní, vydávají až na dno paměti. Hraje hudba, šumí víno, obvyklé kulisy lásky; světlo je tlumené, jeho přílišná prudkost by zahubila fantazii, erotice nezbytnou. Blízkost těl probouzí dávný milostný kód, jakoby od časů prvního páru čekal moře let právě na jejich setkání a jen s nimi mohl opět na svět. Jak žízeň klame…

Bezva sousedka

Klaply dveře, jako každý den kolem půlnoci. Sousedka se vrátila z práce. Tančí. Celý den se svíjí kolem chladné tyče a pak ji taxík odveze domů. Nikdy nevezme za kliku, s dveřmi pokaždé uhodí. To je pro mě poslední stopa, dál je třeba její příběh rekonstruovat z obecně známých faktů, zkušeností a fantazie: svléká se už v předsíni, pozpěvuje si, v koupelně napustí vanu. Dá si trochu vína z lednice, zbaví se i kalhotek a přesune se do koupelny. V horké vodě zahřeje tu pičku prochladlou od chromované tyče. Je to vlastně bezva sousedka.  

Sladký zápas o uznání

Z kteréhosi okna jde vůně koláče. Těsto je už na světě, snad v tuto chvíli hospodyně ukládá na povrch ovoce, celý les borůvek či rybízu. Pater familias oddechuje v ložnici, pod lehkou přikrývkou, a teprve ráno zjistí, že jeho spánek byl lemován prací ženy. Složí jí básnivý hold? Anebo jen podotkne s plnými ústy, že správné kakao není bez krusty. Ještě že existuje fejsbůk, kde koláč zachycený ve vysokém rozlišení pochválí vztyčeným palcem dlouhá řada přátel.