Nad koktajlem bos

Nad koktajlem bos

Tři holky v baru. Brčky si dopřávají barevné koktajly a dovolávají se genderově vyváženého čtení výroku Kazatele Raduj se mládenče v mladosti své. A jako antický svět přál lásce mezi muži, i ony se, po těch tisícovkách let potlačovaných práv, vydávají jednopohlavní libosti. A muž, co je u toho pozoruje, je nad koktajlem bos.

Hořící keř z Přístaviště

V Přístavišti se mezi keříky líbaly holky. Takové macatice v šortkách, nejspíš se právě potkaly a vyrážejí k vodě. Kolik vášně v tom polibku bylo, dobrých sto padesát kilo. A tolik jí bylo, že keř vedle nich vzplanul a hořel. A projde kolem něj později chodec s výrazem proroka a ustrne v domnění, že je za tím zásah vyšší moci. Nikoli, jen moc lásky a příslib blízké noci.

Sny o území prostoprsých dam

Ti lidé tam, ach, často sní o území prostoprsých dam. Je to jejich linie úniku, cesta na malou kokosovou pláže někde v Karibiku. Směr určují hormonální toky, jsou jich celé příboje, ale plavba oceánem nebývá poklidná. Tak takové je valdické léto.

Jak se na sebe díváme

V slavné a zhudebněné Kainarově básni to je zvláštní situace malého zvířete, které se dívá na jiné, ještě ne chytit a rvát si z cizího, ale už přece. Na trávníku se sluní dvě pozdní třicátnice s umělými ňadry. Když si jedna lehne, druhá ji pozoruje zvláštním způsobem, pro nějž jsou mi básníkova slova blízká. Pozoruji obě a v paměti hledám příhodnou báseň pro svůj pohled.