Holub

Holub

   Český Krumlov. Horký vzduch letního odpoledne se chvěje v rozpáleném prostoru  výloh uvnitř místní samoobsluhy.  Přejít silnici a smočit nohy ve Vltavě. Tak blízké a tak málo uskutečnitelné, alespoň v tento okamžik, přání  slečny  pokladní. S  řekou, která plyne  několik desítek metrů za jejími zády, přibylo do obchodu mnoho turistů – vodáků opojených svobodou dní své  dovolené. Polonazí obklopili pokladnu, žabkami pleskají o podlahu a některým ještě kape ze šosu. V jedné ruce svírají kořist v podobě buřta na večer k táboráku, ve druhé láhev piva, a proč ne plastovou a velkou? V oku jiskru  ohněm křesanou, v hrdle vychraptěné ahoj…hoj…oj

   Další  horda obnažených turistů, vždyť jen v tílku vyniknou tetování sluncem hnědých těl, se jala diskutovat o stavu svých zásob k večeři uprostřed  samootvíracích dveří.  Zatímco hromadně dumali a vybírali značku piva  k večernímu hodokvasu v kempu,  dlouhou pauzou  ve východu  a vchodu zároveň se dovnitř prodejny vloudil sivý holub. Šel, veden instinktem svého volátka. Dopochodoval k pultu se salámy. Dveře se mezitím zavřely. Nevěřícně zakroutil hlavou a zaklapal zobáčkem, jako  by konstatoval: jsem v pasti!

   Amy Winehouse, místní  obsluha salámového bufé, zamrkala předlouhými řasami a v prudkém předklonu před chladící pult dala nakupujícím jasnou zprávu o push-up efektu svého vrchního spodního prádélka.    „Holub,jééé…“ vyslovila rtíky  zvýrazněnými konturkou.      No prostě Amy v sámošce. „Co budeme dělat, vedoucí má dovolenou,“ odtušila další z prodavaček. Spartská královna Léda. Sklonila svoji labutí šíji,  zdobenou jemným tetováním, směrem k holubovi.  „Ale on má pupek, vedoucí, stejně by jej nechytil,“ pravila  a  dál krájela Herkules. Pak podala mladému zákazníkovi  balíček  s nonšalancí kněze, nabízející svatou hostii věřícím. Fronta na krájené salámy se ještě rozrostla. Dvě krásné zaměstnankyně  vědí své. To ony jsou pokladem místní Jednoty. V oranžových zástěrkách  hájí zájmy družstva.

   Nezdárné děti vodáků začaly holuba nahánět. Rozvířil stojatý vzduch obchodu a vzlétnul. Obkroužil prostor a usedl na dlouhou zářivku,kde zřídil svoji pozorovatelnu. Teprve nyní vzbudil pořádný rozruch, neboť byl vidět ze všech stran. Nenadálý poplach v prodejně upozornil  také zástupkyni vedoucího,rozjímající v zákulisí sámošky, na neobvyklého hosta. Korpulentní postava již řečí těla naznačovala, že by si to každý měl dobře rozmyslet, než ji vyruší z bohorového klidu. Pak spatřila holuba, který jako kolegové v horroru Ptáci, režírován snad samým Hitchcockem, začal narážel  do zdi nad dveřmi.

   ,,Pomóc, volejte záchranku…“ kolabovala zástupkyně a statná postavou, křehká duchem  se sunula k zemi . 

„Mám alergii na prach z ptačích křídel,“ lkala. „Umírám. Řekněte vedoucímu, že jsem ho vždycky milovala, a taky že asi máme manko…,“ loučila se ta dobrá žena se světem.

Amy s Lédou ji zachytily a odtáhly do jejího separé vzadu.  Povzbudila svoji imunitu lokem tuzemáku  a odpadla docela.

    Sličné prodavačky si něco pověděly a šly do akce. V rozmanitém hadu z nakupujících, který obklopil salámový pult, vyhlédly dva statné vodáky. Naléhavě  jim cosi šeptaly. Mládenci horlivě kývali a požádali zákazníky, aby vyklidili jeden roh prodejny. Pomocí dlouhých košťat  navigovali holuba do této části obchodu. Poté, když manévroval mezi  ruličkami toaletního  papíru a prostředky na praní, neudržel stabilitu a byl mládenci polapen.

    Hochům plály tváře hrdostí: dvě půvabné prodavačky s nimi vytančily jako  oranžové baletky před sámošku. Zbloudilý holub byl teatrálním gestem  vhozen do vzduchu a za potlesku vodáků odletěl k Vltavě.

   Děvčata Amy a Léda na sebe mrkly a  zaujaly svá místa. Ženy za pultem.    

Od řeky byl slyšet křik vodáků, to věčné ahóóój….