For Sale

Dneska se předával dům
ve kterym jsem se narodila
Zdráhavě jsem položila 
klíč od domovních dveří
na poslední stůl

Lekníny kvetly v modrý vaně
vedle důlku po ukradenym trpaslíkovi
Mohl ho čórnout jedině superman protože
kdo jinej by zvládnul odnýst přes plot
třicet kilo hladce oblýho betonu
– Do deseti dnů vykvete i tahle juka –
řekl děda a navlíknul můj klíč k ostatním
do svazku pro novýho majitele
– Není blbej Stejně hned vymění zámky –
řeknu já a odhaduju
kolikrát bych musela jet kolem
než bych se rozhodla to otestovat

Soused prodal dům před náma
když mu v něm tragicky zemřela žena
Děda to říkal pořád i mně – Bacha na karmu –
a to nemusel bejt žádnej buddhista
aby o příčině a následku věděl svý

Ohromný stromy shlížely na rudej balkon
kde se tak ráda opalovala moje babička
a na nás malinký postavy na terase
popíjející vodu z jedný sklenice
u toho posledního stolu
A jedna ta postava říká:
– Kdy zarostou ty udusaný pěšinky
co tu vyběhali psi Co myslíš –
A ta druhá si to nepředstavuje protože
po nich v duchu vyklusává a obhlíží
očima Haryka svoje teritorium

I mě vedou siločáry vzpomínek
od jednoho detailu ke druhýmu
Vzpomněla jsem si třeba na fotku kde
máma a já klečíme u rozkvetlejch pivoněk
křeníme se a nosy máme poprášený pylem
Při odchodu mě napadlo jednu si utrhnout
ale rozsypala se
na hrst okvětních plátků
než jsem ji donesla k brance
– To je teda fakt ubohá metafora –
mrsknu na odchodu holej stonek
do popelnice kterou vyvezou za tři dny

A pak se ohlížim na tu branku
protože vždycky když jsem odcházela
stával před ní naprosto neodmyslitelně děda
a mával dokud jsem nezašla za roh
Dneska stojí uvnitř prázdnýho domu
ve kterym žil sedmasedmdesát let
a čeká na novýho majitele
s flaškou šampaňskýho
a rukou napřaženou
připravenej to konečně bouchnout