Malý zemský host

Zajatkyně těsných šortek

Václavák odpoledne, pod lipkami dívka. Na Japonku má neobyčejně velkou zadnici. Zajatkyně těsných šortek. Je-li její hotelový pokoj obrácen k východu a ona spí nahá, pak se náhodnému návštěvníkovi může k ránu naskytnout tento pohled: z úžiny mohutné vlny vystupuje světlo. Ta Japonka je zadnicí vycházejícího slunce.

Malý zemský host

Pod srdcem je jedna obří klenutost a v ní malý zemský host. Těhotná v metru. Myslí už jí jdou otázky: dokáže ve světě, v němž ubývá smyslu, nakolik přibývá možností, nalézt správnou cestu pro sebe i dítě? Pak přisupí vlak a ona zmizí. Co ale zůstane, je sdílená pochybnost: bude tady mezi námi rád, ten malý zemský host?  

To přidušené místo

Má v sobě éteričnost víl a v očích neplechu dlouhých chvil. Holka v první hodině dospělosti. Ty šortky ji ale musí škrtit, říkám si, jak tak za ní stojím na eskalátoru. Ne, takhle to dál nejde, vždyť to bude její konec. Na tom přidušeném místě nutno zahájit dýchání z úst do úst.

Výjimečný stav lásky

Horko ve městě bere šat i vzdálené cíle. Je to jedinečný čas, neboť v ženách se dává nuda veritas a zároveň je opouštějí vážná mínění o životě. Ale ani za tohoto výjimečného stavu není možné předbíhat lásku: nejprve laskonka, teprve pak garsonka.

Tichá dohoda

Už zas máme tichou dohodu s měsícem. A tak jsou noci na pár dnů do mléčna, takové co si za nich říkáš třeba: Holka od sousedů je už slečna.  Tichá dohoda s ní by možná nenašla oporu v zákoně, ale sládla by jak perníkové srdce. A do toho všeho měsíc, co neříká nikdy nic.