Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJen hovězí opar a ticho
Autor
Movsar
Bledulka v tramvaji
Je bílá jako stěna jejího dětského pokojíčku, tak často v něm za večerů měla na krajíčku. Teď jede tramvají někam ke Smíchovu a nervy svého drobného těla sytí muzikou. Ale nehne se, ani nožky jí nehrajou. Zato jsou v květinkových legínách a v bocích se, navzdory její hubenosti, plní do kulata. Ta když je pokrčí vleže, to musí být obrázek do radosti.
Kleopatra z bufetu
Má prsa i výraz Felliniho trafikantky, jen líčením á la Kleopatra roztáčí orientální ruletu. Paní z bufetu. Řekneš si o sekanou, ona těma očima zakoulí a sekne nožem do šišky. Ne, ta nebude mít duši jeptišky…
Jen hovězí opar a ticho
Čínské bistro. Dvě ženy, patrně bankovní úřednice rozehrály špitanou. Nikdo neslyší, co si povídají, mluví tichem, jejich hlasy v okamžiku mizí. Čekají na polévku. Dostanou ji a v horkém oparu i jejich tváře zmizí. Už nejsou bankovní úřednice, jen hovězí opar a ticho.
Civilizace telefonistů
Jsme civilizace telefonistů. Každý má u mordy mluvítko a vede kolotoč řečí. A jedni se tváří významně, jako když si státníci v předvečer války vyměňují nóty, jiní v poťouchlém úsměvu krmí uši šproty. A všichni se tak vzájemně překřikují, až je z toho scéna orientálního tržiště. Jen se tady směňuje marnost za marnost.
8 názorů
Ty tvoje postřehy jsou pro mě vždycky něčím překvapivé ... a bavivé :o))
Evženie Brambůrková
29. 07. 2016Oba postřehy od jídla se mi zamlouvají. /T
na psaní libret jsem se ještě nedal, ostatně nikdo tady, ale jestli se tahle civilizace od telefonování zas vrátí k produktivní činnosti, pak je možné, že tady vznikne i tahle kategorie a denně se tady dvě tři libreta objeví.