Dívky na prázdninách

Holčička s žirafou a bez ní

Crni Mostar se měnil v pole a nekonečné nic oblohy. Autobus ujížděl k severu, první zastávka Benátky. Holčička si držela plyšovou žirafu a rozptylovala babičku. Chtěla, aby jí z trička koukalo rameno jako dospělým ženským. Tak jí babička tričko potáhla, tomu přání být ženskou k dobru. Malá se pak sledovala v okně. A už nepotřebovala žirafu, sama si byla hračkou.

Dívky na prázdninách

Slunce pomalu rudne v šmouhu, odchází laskat ňadra dívek na prázdninách. My tady v Praze večeříme chleba s ředkvičkami a ony tam v rákosových domcích na plážích za chvíli vstanou a poprosí si kakao z kokosu. Až je vypijí, poběží pískem v slané parádě a vůbec. Z oceánu pak v každé z nich vystoupí sama Afrodité. Lehnou si, neboť jim nejlépe sluší právě tato poloha, a nechají slunce laskat a vysoušet svá ňadra. Ano, to slunce odchází od nás za správnou věcí.  

Žízeň divochů

Okolí nádraží Praha-střed je územím težkoňaderných žen. Vracím se z věznice vprostřed milovických lesů, zplundrovaných tankodromy a střelnicemi a krátery po granátech, ano, svým způsobem nezkojený divoch. Ale tolik ještě lišit mohu: toto území je nalito mlékem. A já po dlouhé cestě žízním… 

O dvojí žízni milenců 

Milence podobně jako komáry táhnou vodní plochy. Buď se plaví lodičkami nebo se objímají na nábřeží. Za stmívání jich jsou celé roje. Ale pijí snad jen víno nebo limo a okolojdoucím jsou líbeznou kulisou. Na krev příjde až mnohem později, za dlouhých rozvodových stání.