zase neco o lasce

Ta potvora snad nemá dost
Snad víc než zloba moří lidi 
Já znám jí dobře víc než host .
Však není smrt tak se snad stydí .

Tak jako smrt se lidí neptá 
Jenže v ní není tolik klidu 
Sladké jsou city co nám šeptá
A hnedka na nás sešle bídu

Ztratit snad ani nejde duši 
Vždyt je nás všech je společná 
Duše je láska – búh co tuší 
že už se blíží konečná .

přesto však budu vedle ní 
až padne pravdou zasažena 
a dám se mrti spolu spolu s ní 
jsem čaroděj múj bůh je žena

A všechny co mě milovali 
a šli se mnou i do mích válek 
a tělo své mi pujčovali 
odletí se mnou do dálek

povstane zas cech čarodějný 
a zase bude hájit lásku 
a že je to boj beznadějný 
přečteš i z kipu provázků

čaroděj s láskou kráčí věky 
a někdy je to těžké žití 
dali jsme lidstvu vědu – léky 
a slunce na nás všechny svítí .

však jednou až se zkrátí dálky
a slunce přijde světu blíž
utichnou všechny pře a hádky
se mnou se lásko zachráníš.