ZAMYŠLENÍ V PODZIMNÍ KRAJINĚ

Krásná báseň, zaujala mě formou i obsahem. Zaujal mě závěr. TIP

Milý Ádvojko, díky, věcné kritiky čtu nejraději. Pro mne je to vždy souboj mezi tím, co vypustit v rámci zachování rytmu a co ještě nechat v rámci zachování myšlenky, nálady.... Starodávný snář - dvě dlouhá áááááá, to je zasnění. Nakonec si řeknu, že nejsme roboti a že drobný hříšek nevadí. Jinak příběh je pravdivý. Nejsem moc fantazijní typ. Je to krásný kraj: https://mapy.cz/turisticka?x=16.9804832&y=49.5905658&z=14&source=base&id=1701895 

Jindro, přečetl jsem si všechny tři tvé básně a zdá se mi, že generačně tíhneš k formě, která ve vázaném verši platila před možná i sto lety. Je to trochu škoda, poněvadž obsahově je to niterné, upřímné, to jistě každý vnímá, ale aby to bylo sdíleno čtenáři,  je třeba nepsat věci tak napřímo a vyhnout se veršům, které jsou tam spíše pro okrasu, přitom máš co říct a také to říkáš. Také je třeba dbát na rytmus, např. proč psát ....starodávný... snář, když to je jen okrasa a sloku vyvádí z rytmu, stačilo by prosté snář. Podobně to rytmicky utíká ve sloce končící nevrátíš se nahoru. Co však musím uznat, ve všech svých básních těch tzv. genetivních vazeb, prázdné vaty máš minimálně a tady v této básni máš i krásný závěr, který jakoby vyvěrá z konkrétního prožitku, tím pádem má i věrohodnou atmosféru, ale díky kamenům je současně i metaforou.

Nejde mi o to, zda tudy vede současná vývojová cesta, tu svou si najde později sám, ale o to, je-li schopen uchopit lyrické téma. A to, na rozdíl od těch progresivnějších, zvládl docela dobře.

A já bych zase řekl, že tudy už dávno cesta nevede.

Velmi pěkné. Nějaká ta nešikovnost by se jistě našla, ale sílu to má.Diptych má přesně tolik motivů a slov, kolik je třeba. Motivy jsou přitom účinné a jsou dobře sezazeny. Závěry korunují dílo.