CESTA ČASEM (4) PRÁZDNINY . . .

   Hned první ráno mě budí ťukání na okno. Lída a Líba. "Vstávej!  Máme novinu. Povídala teta Havlů, že kluci v noci přijeli."
Standa a Kája. Kluci z Budějc. "A Nocarovi neodjíždí k tetě na Moravu."
To tedy znamená, že celá parta bude pohromadě. Vesničko volej o pomoc. Pohroma tě nemine.
"Sejdeme se v bunkru," slyším ještě a už jsou v čudu.
Vyskočím z postele. Peřiny do okna, třičko, trenky (modré s gumou). " Babíí, jdu dát králíkům."  "A co snídaně?" "Tu sním po cestě. Musím za holkama." Bafnu chleba s máslem a letím na smluvené místo.
   Bunkr je vyhrabaný dolík v seně nad mlatem. Jsou tu všichni. Slova se ujímá kapitán Kája. Je nejstarší, a tak se sám pasoval. Nám holkám se líbí. Vloni jsme se kvůli němu přely. Vyhrála Lída. Je z nás nejhezčí.
"Jdeme na průzkum půdy do statku. Správce odjel do města. Pak na kuby k rybníku. Večer se na sýpce bude hrát flaška."
A je to tady. Nevím, jak se dostanu večer ven. Babička to neschvaluje. Po klekání nikam nesmím. Takže oknem. Jen abych zase nepolámala babiččinu chloubu. Begónie. Má je za všema oknama a jsou opravdu nejkrásnější ve vsi. Červené, oranžové, žluté, bílé a jedna je skoro černá. 
"Jdeme," velí Kája.
Na půdě objevujeme maličký žebřiňáček. Přední kola se, k našemu nadšení, dají řídit.
"S tím se dá ledacos podnikat a potichu nebo nás někdo uslyší a práskne to na nás."
Musíme ho dostat po úzkých schodech nepozorovaně ven. Každý pomáhá.
A už ho táhneme do vršku k lesu. První jízda páni kluci. Jak jinak. Nasednou, ojičku nahoru a už se řítí. Krtince nekrtince. Zastavila je až stoka. Druhá jízda, holčičí, je jen z poloviny vršku. I tak to bylo o držku. Jízda za jízdou, bouračky, smích. Odřená kolena nikomu nevadí.
Vozík ukrýváme do roští u studánky a sami táhneme k rybníku. Jde se na kuby. Karel se Stáňou si je suší na sluníčku a pak je zapálí a kouří. Inu měšťáci. Loni jsem si jednou potáhla. Letos už to pokoušet nebudu.
Dědeček zvoní poledne. Rozcházíme se. "Odpoledne se sejdeme u rybníka a domluvíme se na večer," velí velitel a prchá s bráchou k obědu.
  U rybníka je plno. Na kolech přijeli i kluci ze Stupné. To se zase budou předvádět před našima klukama. Kdo vydrží dýl pod vodou, kdo skočí z vyšší větve do vody, kdo přeplave celý rybník. Dělají svaly před náma holkama.
Babička na mě volá ze sadu. Musím domů. "Večer se pokusím," říkám holkám a utíkám.
Aha. Nenanosila jsem dříví a nezametla dvůr. Nechci, aby se babička na mě zlobila, a tak zbytek odpoledne pomáhám. Vodu ze studny do domu, plný košík polínek ke kamnům. Ještě přidám králíkům a jdu s babičkou podojit kozu. K večeři si nalámu do mlíka chleba. Poklidím v kuchyni, zavřu slepice. Ještě povím Azorovi, aby večer neštěkal. Jen aby to vyšlo. Teď musím počkat, až budu slyšet, že se babička a dědeček modlí Zdrávas a Otčenáš. Popřeju jim dobrou noc. Pod duchnu složím polštář. Opatrně přes begónie, jen aby ten Azor neštěkal, vyrazím  vstříc nočnímu životu. Ale to až příště.