Hvízdači (part 9)

Něco ji probudilo. Zvuk? Možná zzzvuk. Posadila se. Spacák pod kterým spala s Jakubem se svezl na stranu. Přikryl ji, když mu usnula na rameni? Přikryla ho zpátky.

Zjistila, že potřebuje čůrat. Vždycky po tom potřebovala čůrat. Teď ale usnula dřív, než si uvědomila že potřebuje.

Vstala, pod spacákem chvilku hledala kalhotky. Tady jsou.

S knížkou a baterkou v rukou vyrazila Magda ke schodům. Tam si potmě nazula boty, nezavazovala si je...ani když si je sundavala...ani teď ...to je zas budu mít sešlapaný... Rozsvítila si, až když si byla jistá, že Jakuba nevzbudí. Sešla ze schodů a vydala se kolem nich chodbičkou k zadním dveřím.. Otevřela dveře na dvorek.

Jestli předtím měla husí kůži, teď...chvilku přemýšlela jestli se vrátí nahoru pro kalhoty a svetr...ale nakonec vyběhla do tmy. Kolem bylo ticho. Jen stromy šuměly. A noc voněla chladem a tmou a mlhou.

Napadlo ji, že by si mohla chvilku číst v tý knížce...ale v týhle zimě...aspoň si ji prohlídnu... Položila baterku vedle sebe takže světlo odražený od stropu osvětlovalo celou boudu. Knížka...no...nebyla to knížka. Byl to sešit v tvrdejch papírovejch deskách. V hodně tvrdejch, ty desky vypadaly jako slepený, sklížený papíry, ale místy se jednotlivý vrstvy trošku odlupovaly... celej obal byl potrhanej a poničenej vlhkostí. Otevřela ten sešit. Dětský písmo.

šla sem s nelou do lesa na houby

na první stránce. Otočila list. na další stránce byl červenou pastelkou nakreslený kruh a v něm křížek. Otočila další stránku. Ta byla popsaná hustěji. Přečetla si prvních pár řádků. Dočůrala. Zůstala sedět a četla si dál.

Vyjekla. Přibouchla rychle dveře zpátky a zasekla háček do očka. Neuvěřitelně rychle. Na její výkřik jí odpovědělo další zahvízdnutí. Z druhé strany, odněkud zprava. Nedovedla ale určit vzdálenost. Jako by to nebylo jedno. Jsou tady. Eliška jim ve svým deníku říkala Zpěváci.

Něco znova narazilo do dveří. Magda seděla na ohoblovaném prkně a nohy si vytáhla až k bradě jen aby byla od dveří co nejdál. Její dech se srážel do malých obláčků páry. Nějak se nemohla přinutit aby začala volat o pomoc. Je vůbec koho?

Ozval se nový zvuk. Jako by začalo pršet. Jako by na dveře a stěny začalo bubnovat tisíc hubených, bílých, dlouhých a úzkých prstů s nestříhanými nehty. Zápach exkrementů přebil jiný, silnější smrad. Celá bouda se lehoučce chvěla. Zprava, ale už mnohem blíž než poprvé či podruhé se ozvalo zahvízdnutí.

A zleva druhé.

Zezadu třetí a čtvrté.

Na dveře znovu někdo udeřil a pak znovu a znovu v pravidelných intervalech i to šumění a ťukání, jako by zintenzivnělo. Magda cítila jak ji celé tělo trochu brní, jak se celá ta bouda třese.

Ozvalo se kovové cinknutí.

Jeden z hřebíků, kterýma byly přibitý panty vypadl a nahoře se dveře naklonily dovnitř. Každým dalším úderem se vykláněly víc a víc.

Hvízdnutí, které se v tu chvíli ozvalo bylo nejhlasitější a nejbližší.

Hvízdal ten za dveřmi.

Magda konečně začala křičet.