CESTA ČASEM (5) POJÍZDNÁ PRODEJNA . . .

   "Dobrou noc, babííí, dobrou noc, děde. Už si jdu lehnout. Ještě si chvilku pustím televizi. Smím?" Máme ji v sednici. Takovou se zvětšovacím sklem před mini obrazovkou. "Ale jen na chvilku. Neponocuj. Zítra jdeme brzy ráno na trávu." "Dobře."
Odestelu. Na chvilku zapnu telku. Zastrčím polštář pod peřinu. Obleču se víc, než je nutné. Tepláky, triko a ještě jedno. Navrch bundu. Však se více šatů hodí na fanty. Vypínám obrazovku a šup. Vyhoupnu se do okna. Opatrně překračuji begónie. Hupnu dolů. Ticho. Je to dobré. Azor neštěká.
   Sýpka už se dávno nepoužívá. Má prasklou zeď od shora až dolů. Nesmíme sem chodit. Je to prý nebezpečné. Pro naše hry je to však skvělé místo.
Kluci z hospody přinesli láhev a flašku. Láhev s ovocňákem sebrali tetě. Snad na to přijde až potom, co kluci odjedou.
Sedáme si do kruhu na dřevěnou podlahu. Svítí tady svíčky. Takové kousíčky. Co kdo doma vzal. Flašku roztáčí velitel. Hrdlo ukázalo, jak jinak, na Lidušku. Dostává úkol. "Vyjdi ven a koukni se, jestli tam někdo není. Nebo dej fant." Sejít dolů po točitých schodech, po tmě, brrr. Liduška dává fant. Bundu. A teď točí ona. Na Stáňu. "Máš v Budějcích ňákou holku?"  "Ne."
Kája se mu posmívá. "On je ještě nepolíbenej." Točí Stáňa. Jujda. Na Karla. "Když seš takovej machr, dej pusu Lidušce."
Karel vstává. Naklání se k Lídě a mlask. Pusa. Jakoby nic si sedá a točí. Na mě. "Dej pusu Standovi. Ať už konečně není za panice." Dávám fant. Karkovi bych pusu dala. Standa zůstane i po dnešním večeru nepolíbenej. Flaška se točí, s ubývající tekutinou v láhvi se chichotáme čím dál víc. Fanty se hromadí na zemi. Ještě že jsem se tak nabalila. To Líba už je jen v košilce a v kalhotkách.
   "Co tam děláte? Bando nezvedená. Alou. Dolů. Hezky si vás prohlédnu a ráno to řeknu vašim."
Sakra. Správce. Zhasnout svíčky. Ani nedudat. "Mám si tam pro vás dojít?"
"Nepoleze sem. Je moc tlustý. Schody by se propadly. Buďte tiše", velí Karel. Ještě drahnou chvíli je slyšet nadávání. A pak ticho.
"Pokusím se proklouznout a odlákat ho, kdyby tam ještě čekal." Karel je hrdina.
"Polezte, ale tiše. Není tady."
Sbíráme svršky a jako myšky jeden za druhým scházíme dolů. Úprkem domů.
Přelezu begónie. Zavrtám se do peřin. Tak to bylo zase o fous.
__________________________________________________________________________
   Byly to poslední prázdniny s babičkou.
V těch příštích už nebude slyšet klapání mějšlat po dvoře. Zápraží osiří. Babiččinu řásnou sukni a jupku s kvítečky dědeček uloží do skříně.
Už nebudu česat drdůlek z copánku.
Jen zvon z kapličky: " bim-bim-bim-bam-bam-bim-bim. Babička už tu není "

   Sedíme proti sobě u stolu. Já a dědeček. Děda těžkou rukou píše nákup. "Selám, chleba, mouku. Pro tebe čekuládu, pro mě cigarety. Viržinka na neděli. Je ještě něco třeba ?"  Vstávám, jdu se podívat do almárky. Babička věděla. Dívat se nemusela. "Ještě máslo a sádlo. Tvaroh tu není a mléko také ne. K večeři udělám rozhudu." Ty doby, kdy jsme měli od naší kravky, odešly s babičkou. "Cibuli. A Maso na neděli."  V komínu už dávno není. Jen brambory ještě máme svoje.
Beru košík, dědeček hůlku. Pojízdná troubí na návsi. Jdeme nakoupit. Ještě chvilku pak posedíme se sousedy na lavičce před chaloupkou.

   Pojízdná odjíždí. Odváží mé dětství - -