Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJáchymov
Autor
Gora
Jáchymov
Jáchymovský tolar z čokolády na uvítanou lázeňským hostům má, rozpuštěný jako hostie v ústech, hořkou pachuť. Genius loci krušinatého podhůří dosahuje hlubin samého dna melancholie. S historií středověkého městečka je spjato dobývání: stříbra, uranu, léčivé vody. Místo mnoha darů, ale i zmarů.
Podzim přišel na návštěvu už v půli léta a místní to nepřekvapuje. Chladný vítr začal s odstrojováním listnatých stromů. Skelety pár desetiletí obnažených, vyrabovaných domů přes zimu vykročí vstříc dokonané zkáze. Co do počtu je ruin asi tolik jako celistvých staveb, jen těch prvních stále přibývá. Pompeje nebo římský Palatin, ovšem bez údržby památkářů a státu.
Paměť je tady důležitý pojem. Kdo snad ještě předloni kráčel jižním svahem vlevo nad městem starými dvorky, občas zahlédnul kočku, jak si z nostalgie nebo kvůli klidu vyhřívá kožich na zídkách zborcených domků. Náletové keře svými kořeny vykonaly své a tvář některých míst je k nepoznání. Ani kočka už sem nezavítá. Svědomí a paměť, tato dvě slova by měla být připsána pod název městečka.
Kulaté lampy ve tvaru sluncí na lázeňské kolonádě se rozsvěcují a cedule hlásají: živá hudba dnes! Muzikanti ladí. Lustry z křišťálu ozáří i bez radonu setkání nás samých se svým mladším, zdravějším, hezčím já. Výstřihy těsných večerních šatů zdobí perly, které vábí zrak mužů v božíhodových oblecích. Lidé těkající světem kaváren hledají naději.
Tma dorazila ze zbořenišť a tkla se nablýskaného. Nad Jáchymovem zapadlo slunce. Početná kolonie koček vyrazila do okolí lázeňských budov shánět potravu. Nářek kocourů zazněl městečkem jako dávný pláč vězňů svědomí.
28 názorů
První věta změněna...jak jednoduché, když se to umí...druhá má znamenat sdělení ve smyslu tom, že kočka tam chodívala, poněvadž zde dříve bydlela, ale po dvou letech i ona již pochopila marnost svého počínání a přidala se k lázeňské tlupě:-)
Lakrov: děkuju za upozornění, obě věty pozměním na stravitelnější, díky moc:-)
O té historii jsem se nechtěla více šířit, vždyť koho takové věci nenechávaji chladnými, tak dobře ví...ale úplně vynechat nejde.
Trochu bujuju s čitelností první věty. Náladu popisovaného města (znám to tam) to ovšem vystihuje. Trochu bojuju i s větou o kočce (...Kdo snad ještě předloni kráčel...), s jejím smyslem, neboť si neumím předatavit kočičí nostalgii. Za zachycení mírně depresivní nálady onoho města (včetně nezřetelné zmínky o neslavné historii) ovšem tip.
Povedeně popsáno :) a zvlášť za ten podzim na návštěve - v půli léta ;) T.
Adriana Bártová: děkuju za čtení, Adriano. Možná máš pravdu s kostrbatostí...nedokážu zde mít nadhled jako u jiných míst, o nichž jsem tu již psala, je to srdeční záležitost, a hodně smutný pohled. Díky.
Adriana Bártová
18. 08. 2016myšlenka je skvělá, jen text se mí zdá trošku kostrbatý, přesto dávám T, i když se zpracováním se moc neztotožňuji, ale tvůj zájem a nepokrytý cit, vypovídá, že máš oči otevřené a věci kolem ti nejsou lhostejné, nikdy jsem tam nebyla, ale už jen samotný název, pod rouškou vědění, ve mě vyvolává negativní pocity, ani se nedivím, že to tam vypadá, jak to líčíš, kdo by tam krom starousedlíků žil?
blacksabbath
17. 08. 2016moc hezky jsi to provázala........*/*******
Evženie Brambůrková
17. 08. 2016Tak to vypadalo před deseti lety a stále se nic nezměnilo. Škoda. /T
no vidíte a já to spíš viděla jako výsměch všem chudákům, kteří tam dožívají ... ale třeba se mýlím :)
Aleši, jeden z radních je evengelický farář, vzácný člověk, vždy spolu hovoříme o budoucnosti Jáchymova, dělá, co může, roky vyplňuje odpoledne a víkendy po své náročné práci fyzioterapeuta volnočasové aktivitě s dětmi místní sociálně slabé /silné/ komunity...v dětech vidí naději pro město:-) Pravda, už i on je velmi unaven...
ten kostel je minimálně dobré znamení:-)
aleš-novák
17. 08. 2016kostel pravděpodobně opravili Němci - obyvatelé původního Joachimsthal, jak se Jáchymovu dřív říkalo...
je to rozhodně pozitivní - vrátit do města víru... to ostatní už je na dnešních občanech Jáchymova...
agát, je to naprosto neuvěřitelné, co se tam s těmi domy, mnohdy snad i vilami, děje...mé srdce tam pláče...musela jsem o tom napsat. Díky za pochopení:-)
nevím, ale já to pozitivně neviděla... ten kostel lidi nenakrmí. Když jsem procházela nahoru ulicemi, těch oprýskaných názvů - cukrárna, oprava obuvi, jednota, maso-uzeniny... všechno prázdné, prorostlé břízami. Jediní, kdo tam udržuje jakýsi chod, ještě jsou Vietnamci. Mrtvé město s opraveným kostelem a natřenou lavičkou...
okoloidúci
17. 08. 2016... krásne jáchymovské miniaturky ***
istý si nie som len tým, či zrak mužů v božíhodových oblecích naozaj vábia zmienené perly :)
aleš: díky, probíhá tam zvláštní apokalypsa...ti, kdo tam žijí, ji snad ani nevnímají, ale já tam jedu tak jednou za rok a vždy se leknu, jak rychle "to"postoupilo:-(
aleš-novák
17. 08. 2016dobře vystižená atmosféra...projíždíme tam občas cestou na hory...skoro jako by tam právě skončila válka.
MKbaby: každé jaro je tam, v Jáchymově, odchytávají a kastrují, vracejí zpět...přesto přibývají, lidé tam dávají své:-(
Děkuju...