Z fajfkového tabáku

Seděl jsem se starým Pinkertonem hned vedle kolektorů a díval se na nebe. Kolem se plazily úponky kouře z jeho dýmky a nesměle ohmatávaly kolemjdoucí. V jednu chvíli, právě se přes obzor přehoupla velká vzducholoď a zastínila slunce, vyndal starý Pinky rozvážně fajfku z úst, zahleděl se nikam a řekl:

„bůh neumí nenávidět, jenom mu vobčas některý věci přídou strašně líto.“

 

 

Z fajfkového tabáku

p   o   m   a   l   u

dým se plouží místností

hadím tělem obdařen

tělem duchů bez kostí

 

z fajfkového tabáku

p   o   m   a   l   u

hlava se ti zatočí

kolem světů co je znáš

stezkou tajných úbočí

 

z fajfkového tabáku

p   o   m   a   l   u

piješ radost lehkých rán

déšť je plný mlžných duchů

smyls dávno vyprodán

 

z fajfkového tabáku

p   o   m   a   l   u

najdeš v kapse kartičku

ďábel a syn s. r. o.

sny a touhy v malíčku

 

z fajfkového tabáku

p   o   m   a   l   u

svět je zbaven tajností

sedíš v centru dění skutků

s nebývalou lehkostí

 

p   o   m   a   l   u

 

v dýmce hoří fantazie

matky Země v denním snění

doširoka otevřené tanci hvězd

vzduch je plným dechem pije

v ohni lásky usmíření

vodním proudem věčných cest

 

p   o   m   a   l   u.

---