Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChleba do kamene
Autor
Movsar
Byla sobota. Mou mysl jímala láska k životu. Na kuchyňské skříni se hromadil starý chleba, uschlý až do kamene.
I vzal jsem ty pecny do kamene a odešel k Vltavě. Cestou jsem minul pouličního hráče na niněru a jeden pecen mu dal. Večer si na něm buď pochutná, nebo vyláme zuby, pomyslel jsem si. Záleží na tom, zda jsou jeho zuby pevně uloženy v dásních, opáčil přítomný dentista a dál se dojímal starou hudbou.
Došel jsem až k mostu Přátelství. Namítnete, že žádný takový v Praze není. Ano, není, ale proč bychom měli přitakávat tomu, co píšou plechové tabulky a mapy.cz. Když jsem tedy byl na mostě, vyložil jsem na kamenné zábradlí pecny jako karty osudu. Pohlédl jsem do dálky. Na skalisku se tyčily věže kostela, v zátočině mizely parníky, obzor dýchal modravou náladou. Mlčky jsem volal ptáky k hostině.
Netrvalo dlouho a slétali se racci, hovořili bez ustání a jedli a do toho zas hovořili. Když byli malí, nikdo jim neříkal, že u jídla se nemluví. A jak jsem je krmil, připlavaly labutě. Házel jsem střídavě i jim, mezitím ale i racci usedali na hladinu a jedli všichni společně.
Pak jsem se rozhodl nakrmit i ryby, a tak jsem vhazoval do řeky celé pecny. Byly to těžké a poctivé komisárky z bezvadných pekáren. Když jsem do vody házel poslední pecen, zvlášť těžký a kamenitý, stalo se to. Nejprve suchá rána, jako když rozlomíte starou větev. V mostním oblouku se jí dostalo ozvěny. Pak další rána, ne tak libozvučná, daleko spíše prostá a zemitá. Ve chvíli, kdy se pecen blížil k hladině, přijížděl mu v ústrety rybář na pramici.
Seběhl jsem úzkými schůdky ke břehu. Pramice se houpala na hladině. Muži z hlavy vytékala temná tekutina, pravděpodobně žilní krev. Pomalu a pravidelně otevíral ústa křečovitě zakroucená do ó. Vypadal jako vylovená ryba. Latě jeho lodi pomalu černaly, jak do nich vsakovala krev. A on stále naprázdno otevíral ta ústa. Nechal jsem ho a dopřál mu tak klid ve smrti.
Mostem jsem se dal jako obvykle k ulicím, kde mívají antikvariáty otevřeno i o sobotě.
18 názorů
Četlo se mi dobře, styl je elegantní, jak je u Movsara zvykem. Asi bych řekla spíš, že něco ztvrdne na kámen, než do kamene, ale to je detail. Že vypravěči odpoví „přítomný dentista“ na to, co si jen pomyslel, mě v první chvíli zarazilo, ale když přistoupím na hru a popustím fantazii, tak je možné ledacos. (Dokonce vypravěč může být zároveň dentistou.) Jen ty „pecny“ mi nějak nesedí - lidi většinou nechávají ztvrdnout části chleba, zbytky, které nedojedli, a ne celé pecny. Závěr je hodně tvrdý, jako ten pecen, ale to by mi tolik nevadilo, spíš jsem nedokázala odhalit smysl tohoto textu. Pro koho? Proč?
Líbilo se mi to až na předposlední větu. Je příliš cynická, běhá mi z ní mráz po zádech. Tip.
Evženie Brambůrková
20. 08. 2016Neuvěřitelné příběhy jsou více neuvěřitelné než tento. /T
tak, pánové a dámy. díky za zastavení.
karel, zdendo, naráží na naši nedávnou diskusi. jak to, že ti unikla?! s karlem jsme si rozuměli, pak ale přišla chvíle, kdy jsem se dotkl nějakého jeho chráněnce, nevím dodnes koho, byl jsem nazván ubožákem a od té doby vztahy ochladly. ale tady je příměr vtpný, ano, zde už nelze vyčítat nedostatek dialogu. s kým ho vést? a v jaké řeči?
aleši, věř nebo ne, stalo se to. v 30 začínají zprávy na nově. myslím, že to tam bude.
kočkodane, kdybych byl majitelem pekáren, nechal bych razit do pečiva všechny místní texty, které dosáhnou 10 a více tipů. vítěz by byl na královské vánočce.
Karel Koryntka
20. 08. 2016autor patrně neskončil svou argumentaci ohledně živé postavy, pokračuje útokem přímo na lidská ústa (z nich totiž vychází nenáviděný dialog) jen jim dej!
aleš-novák
20. 08. 2016jen jsem si dohrál ten film do konce...bez Movsarova scénáře by ta dodatečná scéna nevznikla...:o)
aleš-novák
20. 08. 2016velmi uvěřitelný příběh...
na jednom konci prutu naprázdno otevírá ústa rybář, na druhém konci prutu se stejné samomluvy dopouští drobný okoun...
Jo tak tomu se říká být v nesprávný čas na špatném místě, a takové antikvariáty jsou dobrým místem na uklidnění rozjitřené mysli... :o))))
pobavilo, a řízlo. b:-)
Movsare, věřím ti to/tu vraždičku pecnem chleba/...to jsi celý ty:-)
Moc pěkně napsané, strašně se mi to líbí...