streptokok

Já vím, že je obtížné dávat kus svého textu pryč, ale je to jen další úroveň v psaní. Hodně štěstí v další tvorbě.

zkusím maličko brzdit :)  určitě se jednou vrátím a ty moje věci kapku obrousím..  je strašně těžký uřezávat kus svýho pocitu... já to vyplivnu a pak strouhám, někdy víc někdy míň :)  ale určitě chápu, že pro čtenáře je toho moc občas :) 

moc ti děkuju za zastávku a čas, vážím si

Verš „o škváře v nesedřených nohách“ – to jsou dvě mimořádně tvrdá slova postavená hned vedle sebe. Vždy se ptej, jestli to verš unese, jestli slova spolu kooperují, nebo se mezi sebou bijí. Stejně tak následující verš („maličkosti vyplouvaly z vodovodních trubek s vykrákanými vlasy“). Proč vykrákané? Když něco vyplouvá z vodovodních trubek, to je samo o sobě dost silné, výraz vykrákaný tomu ubližuje. Samozřejmě nic ve zlém. Vím, že jsi zde oblíbená autorka. Z mého komentáře mělo vyplynout, že ten způsob psaní může být pro někoho kontraproduktivní. A také jsem chtěl naznačit, kam se eventuálně můžeš (a nemusíš) v budoucnu posunout.

pomlčko, no jo, no, to jsem celá já, ty mý asociace tam vždycky vyplujou a pak je toho moc pro čtenáře... už mi to vytýkalo pár lidí, ale nejspíš se asi nepolepším :)  nevím, jestli je možný aby čtenář bral ohled na autora taky... ty vlasy a škvára jsou mý věci :)

ráda bych dávkovala líp, tak snad možná jednou - moc díky

Trochu mi to připomíná honbu za neobvyklými obrazy. V básni jsou zajímavé nápady, které ovšem v záplavě obrazů nemůžou zcela vyniknout. Uvedu příklad: 1. „a tak jsem začala mluvit sama se sebou“ – skvělý verš, a přitom docela obyčejný, 2. „po nocích na jehlách“ – stále dobré, 3. „o škváře v nesedřených nohách“ – tady se to láme, 4. „maličkosti vyplouvaly z vodovodních trubek s vykrákanými vlasy“ – to už je mimo.  Autorka zřejmě chtěla zakončit strofu nejsilnějším obrazem, ale paradoxně je nejslabší. Tvrdá slova ještě nedělají tvrdý a kompaktní obraz. Doporučoval bych zvolnit a nesnažit se za každou cenu o nějaký pozoruhodný obraz. Spíš s ním lépe (uvážlivě) pracovat a udeřit jím. Jemně dávkovat. Ale chápu, každý má svou strategii.

břízo, přívětivější jsem až až :)) kdybys viděla ty mý věci, co ze mě vyplouvaj bezprostředně.. no a pak škrtám, aby i čtenář něco... :))

některý myšlenky jsou titěrný a těžko vysvětlitelný, naběhnou a mě je líto je sprovodit ze světa.. prostě tam patří, třebaže někdy působí, že ne... třeba ty krákající vlasy... celkově píšu spíš o pocitech, které očekávám, že můj čtenář přijme alespoň částečně :) díky, potěšilo

black, to jsem ráda

PN, jj, svaly až nadoraz    díky :)

z mého pohledu hezky zaťatý sval nad třesem chvil .. 

............sedla mi.........*/***

kočky dikes za kukýnno, gíčalko, jasně jsem se vypsala zas na tejden :)) už jsem zase srovnaná správně :))))

A pak to bolí.  /T

Jeden z tvých niterných kousků. Pěkně vyjádřeno, jako vždy:-)