Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeště čaj na cestu
Autor
Lakrov
Prolog
Tak ty si teda myslíš, že víš, kdy to skončí? To si jen myslíš...
Ještě čaj na cestu
Zas už jsem v práci poslední, všimnul si Jindřich. Všude byla tma, jen
v kuchyňce světlo, ale tam se svítí pořád. Tak asi ještě čaj, na cestu, napadlo ho.
Hrnek stál tam, co vždycky. Jen svou lžičku ne a ne najít. Jiný by ten zašlý kus
hliníku dávno vyhodil, ale Jindřich měl rád její letitou patinu.
Odněkud k němu dolehl udýchaný hlas: „...nové byty, ve kterých bude mít
každý svůj pokoj...“ Jak starej Drvota, předseda, ten toho taky uměl naslibovat,
zavzpomínal Jindřich.
„I pro rodiny s více dětmi?“ vyzvídal druhý hlas.
Naslibovat a stihnout, na co by jinému nestačily dva životy. Leda tak na papíře,
ušklíbl se Jindřich, ale zároveň se zaradoval, že tu přece jen ještě nezůstal sám.
„I pro seniory nebo osamělé,“ ujišťoval udýchaný hlas.
Vzdychá, jako když Drvota... vysedává, pomyslel si Jindřich. Hlasy přicházely
z protějších dveří. Jindřich vzal za kliku, ale byly zamčené.
„Tu, tu, tůů! Časové znamení právě ohlásilo...“ ozvalo se zpoza nich školeným
hlasem.
Na vrátnici zahoukala siréna.
„Pojď už taky domů, ať můžu zamknout,“ pobízel Jindřicha dobrácký hlas
nočního vrátného.
„Pane Blažek, vy ještě... sloužíte?“ znejistěl Jindřich, na co se vlastně ptá.
Slušný člověk se přece nemá ptát na to, na co zná odpověď. Prvně se tu potkali
nejmíň před dvaceti lety. Jindřich jako mladý kluk, vrátný jako čerstvý penzista.
Novému zaměstnanci přirozeně tykal. A tak už to zůstalo navždy. Je to možné?
Starý Blažek je tu stále a dokonce pořád pracuje. Jindřich se ohlédl za drobným
stínem, ale neprohlédnutelná tma už nabízela jen zvuk šouravých kroků.
Na dvorku před vrátnicí se Jindřich sehnul, aby odemkl kolo. Jaké to tehdy
bývaly tahanice, zavzpomínal. Dvacet plus... šestnáct?, počítal v duchu léta. To už
je fakt tak dlouho? Doby, kdy mu kdekdo diktoval, kde kolo smí nebo nesmí
nechat stát. A najednou jich tu parkuje, rozhlédl se radostně kolem – jeho bylo
jediné. Holt večer, pátek, třináctého...
„Odnes už si radši i ten zámek,“ zaslechl z dálky radu vrátného.
„Zas nějaká kontrola?“ prohodil Jindřich v žertu.
„Copak ty to nevíš?“ zeptal se udiveně vrátný.
„To mi teda asi zas něco uniklo,“ mávnul rukou Jindřich. „Pořád jen dělám
a na nějaké klevety nemám čas.“
Vrátný se ztratil už i z doslechu. Zato před bránou rokovala spousta hlasů.
Copak takhle večer ještě jede nějaký autobus?
„Neměl bys tam rovnou nechat i to kolo?“ uchechechtl se někdo na Jindřichův
účet.
A na čem bych asi zítra přijel, pomyslel si Jindřich, ale nahlas neřekl nic.
Lidé před bránou si ho nevšímali. Bavili se s nějakým chlapem v obleku.
Takový fouňa, skoro jako bývalý řiditel, ta kravata... ale něco tu pořád nesedělo.
Jako když máte věci dlouho na očích a denně kolem nich chodíte. Přesně už víte,
kde co je a najednou vám je někdo začne přemisťovat. Pořád je sice máte na očích,
ale už jistě nevíte, kde, co, takže už nikdy nic nenajdete.
„Pojď, už jsi poslední,“ volal jeden z té skupinky směrem k Jindřichovi. Díval
se ale někam za něj.
Jindřich se ohlédl. Čekal vrátného, ale nikoho neviděl. Vtom všechno zhaslo.
To ho překvapilo. Na noc přece vždycky zůstává světlo aspoň na schodištích
a v kuchyňce. Co ten čaj, vzpomněl si. Vypnul vůbec vařič?! Rádio přece taky
někdo nechal puštěné. O čem to tam vlastně mluvili? Samostatný pokoj pro
každého? I pro rodinu se třemi dětmi? Jindřich se zamyslel, zná-li nějakou rodinu
se třemi dětmi.
Lidé před bránou mezi tím sundali helmy a začali si podávat ruce. Hlavně s tím
v obleku. Najednou tam s nimi byl i vrátný Blažek. V parádní uniformě; jako první
mu podával ruku právě ten s kravatou a děkoval mu, že vydržel až do konce. Do
jakého konce? Copak v hale není noční směna? Vrátný mu podal klíče. Už prý je
nebude potřebovat. Jak to, že ne? Kdo zkontroluje, že jsou zavřená okna a vypnutý
vařič? Nebo vrátného teď potřebují jinde? A jsou vůbec opravdu všichni venku?
Nezůstal tam ještě někdo? Třeba na záchodě... Co starej Drvota? Ten se přece
takhle dostal až do úsloví. Celé hodiny tam dokázal prosedět; měl vlastně takovou
odloučenou samostatnou kancelář. Občas se někdo odvážil připlížit a zabouchat
pěstí na plechovou stěnu záchodové kóje. Znělo to jako hřmění... Hřmění,
uvědomil si Jindřich. Že by bouřka? Ještě aby mu tak zmoklo kolo. Zase čistit
řetěz...
Řetěz událostí v Jindřichově hlavě se roztočil: Samostatná kancelář.
Samostatný pokoj pro každého? I pro rodinu se třemi dětmi? Počítají se i ty, které
se už dávno odstěhovaly? A co senioři a osamělí? Ještě čaj na cestu? Bouřka?
Proti zdi se rozjel buldozer.
53 názorů
Adriana Bártová
04. 01. 2019opět se mi potvrdilo, že je dobré nečíst komenty, než člověk napíše svůj, ovlivnilo by mě to, takže je vlastně super, že jsem se až dnes dozvěděla skutečnou pravdu, sny jsou vždy obrazem něčeho a v tomto případě, bohužel, to byla předzvěst skutečného odchodu někoho blízkého, proto se z hlavy vzpomínka nevytratí nikdy, a protože je nepříjemná, zůstane nepříjemná napořád, někdy si říkám, že jsem pověrčivá, ale v minulosti mi moje sny naznačovaly, že se něco stane, a přesně vím o čem je řeč, když se chceš něčeho takového zbavit, musí se z toho člověk vypsat, díky bohu to dostane jiné dimenze, díky moc za avízo, od tebe si vždycky ráda něco přečtu, zdravím, AB
Pro Adriana Bártová: Těch Jindřichových "úvah" (tvořících samostatné povídky) je nebo mělo být víc. Už jsou i rozepsané ale nějak to vázne, koukám, že dva roky... Děkuji za návštěvu a zamyšlení.
Adriana Bártová
03. 01. 2019asi myšleno metaforicky, každej konec je deprimující, brilantní text, leč velmi obecný, asi záměr, nebo jak čtu výše, bude objasněno v pravý čas
ou... mě to tedy rozhodně připomnělo alegorii umírání, jak se tu už psalo... každopádně *
Pro Jarrda: Ovčáčtí psi zpět se dnes zpátky nepřijímají. Ani není kam, když už není ani ovčáků... Děkuji za návštěvu. a porozumění.
Dzravím.
Co čtenář, to jiné podání, jak na něj povídka zapůsobila. Bylo zajímavé si přečíst kritiku.
Mne při čtení napadlo, že Jindřich má stejné pocity jako měl v jedné pohádce od Boženy Němcové starý ovčácký pes. Jenže v ní si ovčák uvědomil svou chybu a vyhnaného psa rád přijal zpět.
...ale v tvé povídce, mapující dnešní či nedávnou dobu, to asi ke šťastné otevřené pointě nenavádí.
Pro Dedo: Byl to pokus o záznam snu, tedy spíš nálady toho snu, který se mi zdál před mnoha lety. Byl to ošklivý, bezvýchodný sen, blížící se pocitům "na konci života". Více viz můj komentář z 05.09.2016. Udivuje mne, že ten text zaujal tolik lidí.
> ...fragment z niečoho rozsiahlejšieho? Je pravda, že zaznamenaných leč nezpracovaných snů mám víc, ale co s nimi, to nevím.
Děkuji za návštěvu a shovívavost při hodnocení.
Nech to čítam odpredu aj odzadu aj tak neviem o čom to bolo. Možno to bude mojím vekom keď si neviem domyslieť s akým zámerom to bolo napísané. Čo autor týmto záhadným textom myslel. Možno to je len fragment z niečoho rozsiahlejšieho. Dedo
Pro upupa: > ... v našom veku asi iné neostáva...
Nebo si můžeme vymýšlet :-)
Tiež niekedy používam skutočné mená, je to také pikantnejšie. A nám v našom veku asi iné neostáva, len hrabať sa vo vlastnej minulosti.
Pro Markel: ...pak jsi tedy tiše domýšlivá :-))
Děkuji za návštěvu a ocenění.
Pro Big_George: Těší mě, že avíza potěšila (někdo za ně občas i vynadá). Co je TvonBG? BG je předpokládám "monogram" tvého nicku, Tvon nevím :-)
Děkuji všem, které mé vysvětlení nepobouřilo nebo doknce přimělo přidat další komentář.
Pro Gerty: > ...aby bylo poznat, že to je sen... Taky mi dlouho nebylo jasné, jak to udělat, až mě nakonec napadlo, že to poznat být prostě nemusí. Nebo připojit epilog...
Pro Dělnický básník (někdy víc prozaik): > ...na můj vkus tam chybí ženské role... Na můj také :-))
Pro K3: Nevím, jestli se mi to vyplatilo, ale aspoň mám pokoj od další vzpomínky...
Pro Pečený medvěd: Já vždycky jen šplhám po (nebetyčných) stožárech; drátů se nikdy nedotýkám. Že by to bylo následkem (nedostatku) vzdělání? :-)) Dík, rozesmálas mě.
Pro bixley: Vidíš, a mě Kafka nikdy nebavil.
Pro upupa: Děkuji za návštěvu. Má vzpomínka začíná v podobné době, kterou uvádíš. Ten vrátný skutečně existoval. I jméno je pravé a to druhé taky. Po těch desítkách let už je to jedno.
Mne sa hneď vybavila naša hala v meopte v r.1987. Strašne rád sa vraciam v spomienkach do tej doby, a rád "sa prechádzam nočnou halou". Napísal som o tom aj príbeh. Neviem, mne ten vrátný pripomína takého bežného zamestnanca z tej doby. Hrozne mám rád príbehy, keď sa človek akože náhle ocitne vo vlastnej minulosti. Je to dosť náročne napísané, treba dávať bacha na každé slovo.
Rozhodně se ti to vyplatilo. Já mám se sny dobré zkušenosti. Občas se tak najde myšlenka nebo jenom věta a nebo i hlavní motiv, pro různé použití. Ta nálada je znát. Povedlo se.
Dělnický básník (někdy víc prozaik)
05. 09. 2016na můj vkus tam chybí ženské role
Lakrov, díky za avízo. Jo, je to takové snové, ale možná je to napsané ještě příliš racionálně, než aby čtenář pochopil, že to je sen. Sám v tuhle chvíli ale nevím, jak bych to udělal, aby bylo poznat, že to je sen, a zároveň to někde na začátku nebylo řečeno. Možná se ještě zastavím, až si to trochu přechroupu z tohohle pohledu.
Děkuji silné vlně čtenářů, pro zvědavé zájemnce přikládám vysvětlení:
Je to pokus o záznam snu, který se mi zdál před mnoha lety. Záznam nálady toho snu, sepsaný dodatečně na základě tehdejších poznámek. Byl to ošklivý sen, bezvýchodný. Zďálo se mi o (mém) odchodu do penze, kulisy ovšem odpovídaly místu, kde celý život pracoval můj otec (nějakou dobu i já). Po potopě tu budovu zbourali. Otec pár týdnů nato zemřel. Ten sen se mi zdál nedlouho předtím. Léta mi chyběla odvaha tuhle spíš miniaturu než povídku zveřejnit. Děkuji za schovívavost a nezájemcům se omlouvám za avíza.
Rozbor už udělali druzí - tak já jen připojím svůj souhlasný mruk... *
CarverIsBack2
29. 08. 2016Díky za avízo. Na vejšce nám furt říkali, že neexistuje správná interpretace, každý to zkrátka vidí jinak... a já tady vidím symbol lidského umírání a smrti, nahrazení jednoho bytí (budovu firmy) druhým (byty pro rodiny...), strach z neznáma, z konce (života), z toho, co bude potom (po životě) ... A co se týče postavy vrátného, klidně by mohl být převozníkem Cháróném z řecke mytologie, nebo svatým Petrem u nebeské brány... Ale to už možná až moc fantazíruju a do jisté míry je to taky tím, že vidím smrt skoro ve všem. :) Jo a ještě ohledně toho začátku - všude tma, jen v kuchyňce světlo - že by světlo naděje? Čaj na cestu - doprovod při cestě na onen svět? Na vrátnici zahoukala siréna - klasika, symbol konce stejně jako polnice ohlašující apokalypsu... Mno, líbilo se mi to, tudíž dávám tip.
patricia w.
29. 08. 2016samotná diskuze je velmi podnětná, zajímavé názory (kam až může čtenář zajít) někdo i s hrubkou :)
povídka pro mě dobrá, něco mi to připomíná,
dík za avízo, chlape, konečně vím, jak píšeš, jako profík .)
Atmosférické. Krásně napsané. Škoda jen, že ta pointa šla odhadnout zbytečně brzy. Tip za tu atmosféru
napínavé, snad i trochu obav, nečekaný závěr.Možná by ještě vše umocnilo úspornější vyjadřování. ****
Adriana Bártová
29. 08. 2016děkuji za avízo: povídka je dobrá, moc dobrá, je v ní cítit nostalgie, ale i už zmíněná demence a dětinskost stáří, které všemu hned nerozumí, ale jestli jsem správně pochopila, jindřich zas tak moc starý není, aby trpěl demencí, ale to neznamená, že nemůže být jinak ztracený, atmosféra je až mysteriózní, T
Děkuji dalším čtenářům za návštěvu.
Pro Gerty: Ono to vysvětlení možná až tak převratné nebude...
Pro Zordon: Děkuji za návštěvu a ocenění, brzy vysvětlím.
Pro IQ nick: Děkuji za návštěvu a rozbor,. Vysvětlení ještě o pár dnů odložím, viz následující:
Tahle povídka měla nastavené zveřejnění až na září, ale nějakým nedopatřením (chyba Písmáku?) byla zveřejněna o týden dřív, avšak nebyla zařazena do veřejného seznamu, což jí možná snížilo návštěvnost. Posílám tedy ještě několik avíz, za něž se nezájemcům omlouvám.
Přidám se k těm co nepochopili konec. atmosféra povídky mně vtáhla. Čekal jsem dvě možná rozuzlení, jedno přirozené druhé méně, ale ten konec je pro mně trochu moc ve vzduchu.
aleš-novák
24. 08. 2016sevoročeskou atmosférou myslím podobnost třeba s filmem Štěstí od Bohdana Slámy, jestli to znáš...v tom kraji je ta pomíjivost ještě drastičtější než jinde, protože tam jsou kořeny zapuštěné docele mělce...
myšleno z historického pohledu, vlivem poválečných "změn"...
Děkuji všem dosavadním čtenářům a komentujícím za nečekaný zájem.
Pro Gora: Napětí snad ani nebyl původní záměr, ale těší mě, že je z toho teď cítit.
Pro aleš-novák: Severočeskou atmosférou máš na mysli ubývající pracovní příleži tost?
Pro Zdenda a Gerty: Časem objasním, z čeho to vzniklo, ale teď je ještě brzy; ještě to tu vlastně ani není viditelně zveřejněno.
Pro agáta5: Jo, tíseň, to sedí.
Pro K3: Analogie s názvem té písničky mě taky napadla, znám ji. A překvapuje mě, že napadla i tebe :-)
Pro Pečený medvěd: Máš ve všech bodech pravdu (jen tu demenci se mi nechce přiznat) :-) Díky za rozbor. Časem objasním, z čeho to vzniklo.
První co mě bouchlo do očí: název. "Ještě jednu kávu na cestu - do údolí" zpívá Bob Dylan. Najdi si českou verzi, Robert Křesťan - "Ještě jednu kávu bych si dal, než pojedu dál..." to musíš slyšet! Nádherné. Smutné, tklivé, jako tahle povídka.
Už jsem od tebe dlouho nic nečet , tak jsem se docela těšil. Je to z úplně jiného soudku. Ale ani tentokrát mě to nezklamalo. Myslím, že to celé chápu, včetně konce. Tenhle styl psaní se mi hrozně líbí, jakoby v jedné tónině, ty emoce a to kolem si musí čtenář domyslet. S přehledem napsané. Tip.
Je to tak trochu dada, možná trochu víc dada, možná úplně. Lynčovina jako vyšitá. O co tam jde, netuším ani náhodou.
hm... to je skoro jako u nás... každý den někdo vypadne z kola.. je to hrozný po těch letech...
až mi je tíseň
aleš-novák
23. 08. 2016trochu mysteriozní atmosféra...taková severočeská...