Očekávání

Dík...ono to může někomu znít nepochopitelně, že tak reagovala kvůli takové "maličkosti", ale ona k tomu upírala celou svou existenci... pro ni to bylo emočně asi jako kdybys se najednou dověděl, že se ti v autě zabila celá rodina... 

Vlastní život příliš malý - to jsi napsala moc hezky, přesně takhle nějak to cítím. Akorát už nevěřím, že něco přijde samo, i když to šlapání do nekonečnýho kopce mě už trochu utahalo a ten zámek je furt stejně daleko.

Moc dík za krásný koment...máš pravdu, že je to místy velmi explicitní...pro tebe a například třeba Zdendu určitě, ale věř mi, že pro jiné lidi je to explicitní ještě málo...

Jo, myslím, že Radek musel vejrat...nejen, že mu dorazila úplně jiná osoba, ale ještě dostala hysteráka, aniž by chápal proč... ten si musel myslet, že je to skrytá kamera a letět se hledat do vtipných videí na internet... si určitě myslel, že ji tam poslala ta bloncka, že si z něj jen dělá srandu... že jsou kamarádky a byly na něj domluvený:DD

Dík za komenty.

Gerty: taky rozumím lidem, pro který je vlastní život příliš "malý"... hrdinka nejsem já, to zas ne...trochu jsem jí "civilizovala" značným zjednodušením a dala takové ty "komerční" hodnoty, aby to bylo přístupnější a pochopitelnější... ale mě Radci háží dopisy do skříněk docela často:D

Editem - chtěl jsem tam napsat "fakt bez konce" - ne fak

Jo, tohle se ti hodně povedlo. A ani nevíš, jak moc tvé hrdince rozumím. Akorát mi nikdy žádný Radek nehodil dopis do skříňky :-) V komentech jsem narazil na mrmlání na tu vererinu - já bych to zrovna nechal - tenhle motiv jsem pochopil na první dobrou a je jeden z těch, které ten příběh "dělají". A pak ten otevřený konec, který vlastně žádným koncem není - a zároveň je, protože příběhy tohohle druhu lidí jsou fak bez konce - je to jenom čekání, na to, na tamto a na něco jinýho, a když náhodou něco přece jen přijde, tak oni stejně nevědí, co s tím. Taky mi to trochu připomnělo jeden z mých nejoblíbenějších příběhů - pohádku "Zámek Štěstěny" - tak jeden z hrdinů taky furt čeká, až někdo zastaví a odveze ho do toho zámku. No - možná bych i řekl, že tohle je nejlepší věc, co jsem od tebe četl.

Dobře si vyjádřila, že jen tak čekat, až mi štěstí padne samo do klína nemá moc smysl. Zdá se mi to takové dost statické, možná by to chtělo ještě nějak oživit, třeba přímou řečí anebo něco vyškrtnout a něco přidat. To je ale jenom takovej okamžitej postřeh, nejsem kritik a ber mě jako čtenáře. Druhá věta zkraje by tam možná nemusela být. Mohla by začínat až: Všechno, čemu se věnovala... "Facka" na konec by ji měla probudit, ještě má šanci, tak by ji měla chytit za pačesy. Ty poslední dvě krátké věty ale vyznívají, že bude dál čekat... Nevím jak jsi to myslela. Možná by tam ani neměli být. Možná by bylo lepší skončit větou s autobusem. Jinak se mi to líbilo. Tip.

Dík za vaše názory...ještě chybí jeden, co pochválí začátek a konec a vyčte mi prostředek.:D

Psát umíš, když víš, o čem píšeš... toto je dobré do okamžiku, kdy si Milena přisedne k domnělému nápadníkovi.  Asi sis myslil, že drobet rozvést situaci by bylo okecávání. Chtělo to ještě pár dobře zvolených slov na dokreslení  tragičnosti a současné komičnosti situace. Takhle to vypadá poněkud schematicky a celý  poměrně dobře napsaný příběh to posílá na šrotiště a JE TO ŠKODA!! V příběhu je tragično, komično, kus života ve zdařilé skice, jen ta pointa měla být trochu prokreslena  do kontur a odstínů...  a pointa je - bohužel - podstatou povídky. Zbylo v něm jen jisté poučení...

právě ten úvod se mi líbí. hlavně to "... Její problém byl ve slovech docela, celkem a poměrně..."

život v nepřijetí se a neochoty vzít odpovědnost za svá rozhodnutí - peklo na zemi, řekla bych... 

no, mě to strhlo  b:-)

... na to, čo vo mne ne/vidí Zdenda, pri všetkej ne/úcte celkom arogantne se*u :)

No, prostě to buui brát tak, že ti na tom něco vadí... asi nemá cenu zkoumat, co přesně... a dík za tu opravu... nemusíš to posílat v PM, příště to klidně flákni sem, aspoň bude vidět, jakou si dáváš práci a Zdenda v tobě třeba přestane vidět tak velkýho Hitlera a Disneyho...

... dajme bokom našu neschopnosť si porozumieť, napíšem k tejto téme už len poslednú poznámku, bez ambície pokračovať v polemike.

hranica medzi vydareným a nevydareným dielom je obvykle veľmi tenká. je to ako s polievkou. kuchár môže uvariť tú najlepšiu polievku na svete, keď ju následne presolí, jeho výtvor bude nepožívateľný.

jsem psala !asi!

protože tak mi to tak zní, ty tvé komenty...že je to jen něco, co vychází ze mě a mých hodnot a neříká nic o skutečnosti... je tedy pro tebe nereálné... ale že se nechápeme, je naprosto běžné:D

aleš-novak... jo, tos odhadl docela přesně...to není potřeba psát, protože přesně tak to nejspíš dopadlo...

careful, môj názor si prečítala - ako už neraz - veľmi nepresne :).

No, ona tohle je i dost paní Bovaryová, nebo Jeseniova dcera... já podobné lidi prostě kolem sebe mám... a ano, je to i částečná autobigrafie...já prostě věřím, že takových je mnoho .... možná ty žádnou neznáš, nebo netušíš, že ve tvém okolí takové jsou...ona taková může být klidně i chlap... samozřejmě, že ta zápletka s dopisem už vymyšlená je, ale zas tak nereálná mi taky nepřipadá

...pokaždé je to svět podle autora a ty buď jeho názor chápeš, nebo ne...líbí se ti, nebo nelíbí...

...ale beru tvůj názor, že podle tebe tedy asi takoví žádní lidé prostě nejsou a jen já si myslím, že jsou a celé to je zcela nemožné...

klidně to mohlo ještě pokračovat...strávila život očekáváním, až nakonec - neočekávaně - zemřela...

... isteže, vnútorný svet autora do jeho diela preniká vždy, ide o to, v akej miere.

ak chce autor v poviedke / novele / románe napísať niečo relevantné o svete a ľuďoch v ňom, asi by jeho postavy nemali byť replikou jeho samého. to je potom „svet podľa autora xy“, nie svet, v ktorom - napíšem to (trochu) pateticky - čitatelia spoznajú aj svoj svet, svoje skúsenosti a trápenia, zdary aj nezdary, svoje očakávania, nádeje, túžby...

jasné, to čo píšem, je len môj pohľad na vec. ako s ním ne/naložíš, je na Tebe.

Jenže každý píše podle svých myšlenek, i neautobigrafické příběhy...hodnoty úplně každého autora pronikají do jeho práce...ten, kdo například věří na věčnou lásku, bude těžko psát o spokojené nevěrnici atd. 

Ale chápu, že když někoho trochu znáš a třeba ti jeho názory i lezou na nervy, tak si je číst v jakémkoli provedení fakt nechceš.:D

careful, máš pravdu, každý má svoj hodnotový stereotyp, aj keď sa v čase môže vyvíjať. do neautobiografických poviedok by ale hodnotový stereotyp autora myslím si príliš prerážať nemal, lebo potom sú postavy vlastne len viac-menej ne/vydarenými replikáciami vnútorného sveta autora. príbehy sú potom „ploché“ alebo ak chceš, na jedno brdo.

No, dík...nevím, úplně které a jaké hodnoty z toho trčí.... možná ano, ale jsou hodnoty stereotyp?...kdybys napsa žebříček, který ti je vzdálený...budiž...hodnoty jsou hodnoty... pokud jsou stereotyp, pak má každý hodnotový stereotyp, i když se jeho hodnoty pod vlivem událostí a vědomostí mění a tak bys tu mohl napsat skoro každému, že z jeho díla trčí jeho hodnotové stereotypy... (to slovo stereotyp totiž zavání hanlivostí)... pokud napíše cokoli s jakoukoli myšlenkou...

... celkom fajn text, keby z neho netrčali hodnotové stereotypy autorky.

Jo, to chápu, ale v dnešní době, kdy má školu každý druhý, je celkem běžné, že lidé s tituly a středními školami, zvlášť pokud nežijí někde ve velkoměstě, často pracují na pozicích, co nemají s jejich zaměřením nic společného a často ze zoufalství berou i místa dost "pod úroveň", když to mají blízko a tak...nepřipadá mi to důležité vysvětlovat...však ona taky doufá, že časem...

Já vím, ale zmínka o tom,proč to nedělá, mi malinko schází:-)

Díky, upravím..to s tou veterinou mi divné nepříjde...byla z malého města a tak třeba neměla příležitost se tam k tomu dostat... zrovna nedávno jsem četla stesky podobné, copměla vystudovanou veterinu a pracovala taky takhle někde, protože bez praxe ji nevzali a soukromou ordinaci zařídit by zas stálo tolik peněz, že na to nedostala půjčku atd.

Dobře napsané. Trochu  zmatečné to se studiem veteriny...a pak práce ve sklad, velkoskladu? Moýná dát zmínku, že kvůli graviditě nedostudovala nebo tak něco...

Ve třetím odstavci je dvakrát za sebou uvažovala, dala bych třeba přemýšlela. Pak ke konci v jedné větě líčila - odlíčila.

jj, život v očekávání... mě se to líbí fakt

To si snad nechám zárámovat, žes mi něco pochválil. Líp by to šlo určitě, vždycky jde všechno líp...

..uvažování postav je, myslím, na mých věcech to nejlepší...mnohdy i jediná dobrá věc:D... škoda, že nedokážu napsat pořádně ty Brány, protože tam uvažuju jako čtyři muži a každý z nich je diametrálně odlišná povaha a pod tlakem okolností mají vývoj... jenže je jasný, že ne každý může vnímat životnost postav v dost nereálném prostředí... to je druhá věc, i kdybych to napsala dobře...