Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVlaštovčí září
Autor
Adriana Bártová
Ani jsem se nestačila rozloučit
a vlastně ani rozkoukat
pavouci zatáhli své sítě
nejen pokoutně
smyslně těžké
a houpavě vonné
jak větve ostružin
v pichlavém bodláčí
Stojím u okna, v náruči svého kocoura, je totiž zvědavý, protože je ještě dítě, vyhlížím každé ráno z okna a pozorujíc oblohu přemýšlím, jaký bude dneska den. Kočík si své jemné tlapky opře o rám a lehce se přichytí drápky. Prostě se zaháčkuje, co kdybych ho náhodou pustila. Ale já vím, že je to pojistka k tomu, že kdyby něco, může hned startovat. Nejsem dnešní, jeho fígle už znám, ale nechám ho, ať si myslí.
Jsme v prvním patře, vlastně v podkroví a výhled z této pozice je nadmíru příjemný; okolí domu i vzdálenější krajinu máme jako na dlani. Krom jiného, je před domem hezky nostalgicky vzduchem nataženo elektrické vedení. Od sloupu ke sloupu jsou prověšeny dráty, každý den plné vlaštovek a jiřiček. To se našemu juniorovi líbí nejvíce. Budu upřímná: jsou tak blízko, že je možné rozeznat nachový odlesk jejich peříček; líbí se mi to taky. Už po ránu jsou hašteřivé, snad proto, že vědí, že letní den dokáže přinést pěkné parno, létají a brebentí jedna přes druhou. Když se na vteřinu zklidní, vypadají jak zápis v notové osnově: nota osminová, nota čtvrťová, předhánějí se, která bude mít lepší tón. Kocour z toho má oči navrch hlavy. Když se soustředí, vždycky je má doširoka otevřené. A tak vidí i to, co já nevidím, můru na okraji rámu, mouchu nad hlavou, on se ošívá a já mám co dělat, abych ho udržela a on nemohl využít mé nepozornosti k tomu, že vyskočí ven na střechu. Je ještě mladičký, neumí chodit po šikmé střeše, a než bych doběhla dolů, houpal by se na okapu. Asi by to zvládl, ale proč si máme po ránu vzájemně přivozovat taková traumata?
Opatrně vyklopím střešní okno a do místnosti zavane chlad. Dnešní ráno je studené, víc, než ta předešlá. Kočička má zas oči vypoulené, u sousedů kokrhá kohout a pes odvedle dnes výjimečně mlčí. Snad se mu něco nestalo? Ranní obloha má vousy z oparu, ale na obzoru se už objevuje lehký náznak úsvitu. V ulici je klid, i pošťák už tu byl a nastrkal všem noviny do schránek.
Taková rána jsou předzvěstí krásného dne, obloha se záhy vyčistí a hravě přeběhne v azurovou modř. Ulice je klidná, ale já vím, že za krátko ožije a bude jí slyšet překřikování a lomoz aut, významná napomenutí a vzrušené hlasy mísící se jeden do druhého. To děti dnes půjdou poprvé do školy. Některé úplně poprvé, některé jen poprvé po prázdninách. Hlavičky budou mít přeplněné zážitky a dojmy z uplynulých dní a nebude se jim dostávat času, aby je svým kamarádům dopodrobna vylíčily.
Ale teď je tu ještě ticho. Dnes nezvyklé, stejně jako chlad, který avizuje, že se k dnešnímu dni něco mění.
Sousedovic pes se asi probudil, zaštěká a probere k životu i ty ostatní. Pro pána! Kolik jich tu v okolí bydlí! Jejich hlasy kocoura polekají a sápe se mi ven z náruče. Pustím ho na zem a než zavřu oknu, vánek vnese do okna torzo pavučiny. Setřu ho z rámu a s jemným úsměvem pohlédnu ještě na chvíli do kraje. Letní árie skončily. Už nenapíšeme ani jeden takt, protože v notových linkách před domem zůstal zapsaný už jen houslový klíč.
10 názorů
Adriano, i já Tě srdečně zdravím a děkuji za odezvu a budu se těšit na Tvoji další oslavu přírody a života :-))).
Letos si podzim přispíšil. U nás už také motýly není vidět, zato z ptactva se teď více objevují sojky, které si dělají zásoby žaludů a dalších plodů. Myslím, že babí léto ještě přijde.
Adriana Bártová
25. 09. 2017Vesuvanko, díky za návrat k mé loňské práci, hrozně to uteklo, ale taky jsem se k tomu vracela, protože vloni bylo nádherně, letos snad babí léto ještě na chvíli přijde, ale v takové zimě už není na zahradě ani jeden motýl, ani ptáci, všichni jsou fuč
díky a zdravím srdečně, snad budu mít dost času, abych se k oslavě přírody a života dostala
Adriano, díky :-))). Ráda jsem se ke Tvému krásnému dílu vrátila právě dnes, kdy se podzim ujal vlády (vlastně už včera ve 22 hodin). I na mě silně působí tato zvláštní proměna v přírodě, kdy, jak já říkám "ptáci uposlechnou volání dálného jihu". A nejen ptáci, dokonce i někteří motýli, u nás například babočka bodláková.
Je úžasné pozorovat detaily v přírodě. Ano, svět kolem nás je nekonečná inspirace.
Zdravím Tě a těším se na Tvoje další díla :-)))
Adriana Bártová
30. 01. 2017Vesuvanko, díky moc, já tenhle přerod sleduji každý rok, ptáky, kteří tu jeden den jsou a druhý už ne, přírodu, jak mění svoji tvář, je v tom něco kouzelného, asi to neumím napsat přesně tak, jak to cítím, ale snažím se, a někdy doufám, že se dokážu přiblížit jiným, kteří to umí
svět kolem nás je nekonečná inspirace
zdravím a těším se na shledanou u dalších prací
Adriano, krásně se mně četlo, dílo mě pohladilo, a potěšilo mě, že máš kocourka :-))) TIP
Zaujal mě popis náhlé proměny léta v podzim. Také ten přechod léta do podzimu vnímám a často dokonce už začátkem srpna, kdy je po žních. Je to barevný zlom v krajině.
Adriana Bártová
22. 09. 2016Lakrov, moc děkuji za zastavení, koment i tip
Hezký, celkem plastický obraz rána dne na konci léta. Snad ti ta krádež bude odpuštěna :-) Tip.
Adriana Bártová
01. 09. 2016Gora, IQ nick díky za zastavení i milá slova