Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se13. komnata
Autor
jednooká panenka
chodba
ta chodba
tak akorát dlouhá
a to slovo vměstnané do ní
tisíce kroků a zapomenutých otázek
chodívali jsme sem a tam
(někdo v tom TAM zkoušel kliku)
- vždy bylo zamčeno!
kdosi lámal slova
a nechal je jako drobky na zemi
- pečlivě jsem je sbírala a
skládala do veršů
které nikdy neexistovaly
mimo zdi léčebny
nepříčetná
uzamčená uvnitř
zůstávám ve svém smutku
snažím se schovat
do sebe, v sobě, nikdy..
nemůžu uvěřit
co jsem udělala
prý pro nepříčetnost
nasazena léčba (těla, nikoli duše)
nech mě být
nech mě samotnou
potřebuju se obklopit vločkami prázdnoty
stejně věřím, že je to skutečné
ty řeči smutečné
léky – tlumí mne
nedokážu si vzpomenout
schody
krev
pohřeb!?
13. komnata
nech mě jít
běžím k sobě
odemykám svou
13.komnatu
- raděj sebe
než li tebe
- vezmu s sebou
včetně jména
obcházím střed a padám vzad
dlaně se plní krví
ztracená kontrola
jako sojčí pírko
náhodou nalezená
slepá, studená, bílá
patřím tam... (?)
7 názorů
jednooká panenka
03. 09. 2016děkuju vám všem za zastavení :o)
blacksabbath
02. 09. 2016panenko......po noci ..kdy bloudíš v tichu....po polykané bezmoci...paprky sluneční rozhodí po nebi.....pár bílých obláčků.....ptačí cvrlikání...tě probudí..................*/***
Evženie Brambůrková
02. 09. 2016Moc dobré, jen zase moc smutné. /T