Ringo - příběh ježka

Jarní sluníčko ukázalo vlídnou tvář všem tvorům v útulku pro opuštěná zvířata. Kočky  rozkošnicky nastavovaly kožichy prvním teplejším paprskům.  Psi více a hlasitěji štěkali než v zimních měsících. Jako správní stopaři cítili vůni probouzející se přírody.

Ježeček Ringo nedávno procitnul ze zimního spánku. Několik hodin se rozkoukával po své plastové bedýnce, co dostal dobrého k snědku. Aha, kočičí granule, ty zná již z podzimu, pěkně křupou. Mňam. Potmě chutná nejlépe, ježci jsou nočňátka. A po jídle pěkně zadupat, aby všichni věděli, že z mrňouse, co neuměl sám baštit, vyrostl za půl  roku  velký ježek! Loni v září byl nalezen u farmy Zvířecí vrch jako osamělé mládě.

„Krasavče Ringo, dnes je tvůj velký den,“ vzal jej opatrně, v rukavicích, do dlaně vlídný obr s rezatými plnovousem a položil na váhu. To nemá rád, kroutí se do klubka jako píďalka. Obr Honza se na něj skrz vousy usmíval. Potom  do notesu naposledy zaznamenal jeho hmotnost.

„Pěkně jsi se zakulatil: máš váhu dospělého ježka západního.“ Umístil Ringa do cestovní přepravky. Honza, ošetřovatel z útulku, byl pro mládě něco jako člen rodiny. Ježci jsou savci. Když nějakou náhodou přijdou o mámu,  jako malí  musí být pravidelně  krmeni mlékem, které se vyrábí pro kočky. Dostávají je do pusy malou injekční stříkačkou. Pak se jemně masíruje holé bříško, kde nerostou pichlavé ostny. Honza přitom pokaždé ježčeti něco vyprávěl. Choval k těmto tvorům úctu a obdiv.

 Zjistil si, že drobní hmyzožravci, mezi které patří, jsou v téměř stejné podobě na planetě Zemi již mnoho milionů let. Dávní Ringovi předkové tu žili už se strašlivými dinosaury, a kde je těm konec!  Zato oni, ježci, jsou tu pořád. Honza svému strávníkovi při krmení někdy povídal zajímavosti z historie zvířecích předků.  Slova jako pašák a šikulka na ježčí adresu zazněla pokaždé.

„Přijede i farmářka ze Zvířecího vrchu, chce tě také vyprovodit na tvé cestě na svobodu,“ sdělil Ringovi novinku.

Den pomalu končil. Psíci v kotcích zalézali po večeři do svých příbytků. Městský útulek stojí v blízkosti lesíku, kde leží veliká hromada dřeva a kůry ze stromů. Tím se topí, aby zvířatům a zaměstnancům nebylo chladno.

Honza, doprovázen farmářkou, postavil přepravku doprostřed  dřevitých odřezků. Otevřel dvířka. Ringo se rozvinul z kulatého jahelníčku a vystrčil čumák do šera. Hleděl na ten velký prostor před sebou. Drápky na krátkých nožkách zkoušely chůzi po nerovné zemi. Velký rozdíl proti novinám na dně jeho bedničky! Vylezl ven a kulil oči, které vypadaly jako brýlové obroučky.

 Při zemi spatřil čmeldu, jak se snaží zavrtat do dírky v pilinách. Lovecký instinkt ježkovi napověděl, aby po něm skočil. Zdánlivě neohrabaná kulička vyvinula nečekanou rychlost, ale čmelák jeho cvakajícím zoubkům tentokrát uniknul. Žádný učený nespadl z nebe, podívali se na sebe s úsměvem Honza a farmářka. Přihlíželi, jak Ringo spokojeně funí  a hrabe v oloupaných kůrách. Postupně se od nich vzdaloval. A pak ho už neviděli.