U zpovědi

"Z jakého hříchu se, dítě, viníš?"

"Snad jen… ten jeden…
Nesesmilníš.

Kvůli svým mnohačetným vinám
střízlivá vůbec neusínám.
Já přitom nechci tenhle hnus
Tohleto ze mě dělá špiritus.

Mám bolest. Neumím ji léčit.
Umím ji přepít a „nemít péči“.
A pak si říkat, co jsem za kravku,
když mi negližé smrdí po čpavku.

Vím, je to hra, vyhrává, kdo sází,
kdo bez protestu to do mě vrazí.
Vzpomínky do rána poztrácím.
Než vzbudím se na vlhké matraci…

A i když to bolí jako ďábel,
marně se vždy se sklenkou loučím.
Nikdo mi není vzdálenější
než ten, se kterým dneska skončím."

"A co po mně nyní žádáš?"

"Snad… ospravedlnění?"

"Pro lidi, jako jsi Ty, mé dítě…
…Není."