ESC #14: Orál

Usrkl jsem doušek ranní kávy a otevřel Outlook.

Práce, bla bla. Uzavřete si docházku. Nigerijský milionář chce, abych mu poslal číslo účtu. 18–22 výpadek intranetu. Pixel posílá znělku My z Kačerova s opravdovými kachnami. Team building. Skartace. Vykulená Pavlína má v puse penis. Stravenk–

Pokropil jsem celý monitor kofeinovou sprchou.

„Musím si odskočit!“ bouchly dveře na záchod, po Pixelovi zůstala jen roztočená židle a k podlaze se snesly dva papírové kapesníky.

Z kukaně vyběhl úplně brunátný šéf, prohnal se kolem nás jako udýchaná střela a každému vytrhl z notebooku napájecí kabel.

„Ehh… ty počítače mají baterii,“ poznamenal Patrik. „Ááááhnnnn!“ Šéf mu víkem ultrabooku přiskřípl obě ruce.

Cinknul výtah a vystoupila Pavlína: „Dobré jitro!“

Všichni jsme na ni zkoprněle civěli.

Pixel vyšel ze záchodu a zapínal si kalhoty: „Ty vole, kámo, rekord…“ Vtom si všimnul Pavlíny. „Jé! Dobré ranko! Jak se máme? Dobře naladěná? Vidím… pusa od ucha k uchu!“

„Mám se… dobře,“ usmála se Pavlína nervózně, zaskočená vší tou pozorností. „Dneska jdu na školení Heliosu. Těším se. Mám spoustu otázek.“

„To je správné,“ přisvědčila Sylva. „Líná huba, holé neštěstí.“

„No nic,“ vydechl Pixel, „já jdu zas něco dělat. Ať nežiju jenom z ruky do pusy.“ Sednul si zpátky na místo, oloupal banán, obkroužil ho rty a pustil na YouTube Ach synku, synku od 0.46.

Pavlína zamířila ke svému počítači. Šéf zpanikařil a podrazil jí nohu.

„…kolečko se-e mi polámalooo…“

Předběhl ji a vytrhl její laptop ze zdi i s dokovací stanicí.

„Dneska se… mu- musíš obejít bez počítače…“ koktal.

„Proč?“ zmateně si mnula naražené koleno.

„Je… Mezi… národní den bez počítačů,“ šéf si poklepal na hodinky. „Pořádá Občanské sdružení… nepřátel karpálního tunelu.“ Věnoval celému openspacu přísný pohled. Synchronizovaně jsme zaklapli notebooky a položili je na klín. Pixel zavřel Photoshop a vytáhl z šuplíku voskovky. Já si ještě nestihl koupit nové post-it lístečky, tak jsem pokračoval v přípravě byznys plánu na rubové straně účtenky z Tesca.

„Co to je za ptákovinu?“ Pavlína už začala být dopálená. „To se mám jako učit v Heliosu s pérem a kalamářem?“

„S pérem ti to pude,“ uklidnil ji Pixel a těsně uskočil před letící dokynou. Z klína mu přitom spadl notebook a rozevřel se na podlaze.

Oči všech spočinuly na jeho novém wallpaperu: Pavlíně s plnou pusou.

„Om… louvám se,“ hlesl Pixel z koberce. „Nestihl jsem vyretušovat červené zorničky.“

Pavlína zrudla, začala hlasitě dýchat nosem a házet po šéfovi, co jí přišlo pod ruku: šanon, skener, smoothie. Přistoupila k němu a vší silou ho kopla pohmožděným kolenem do rozkroku: „Ty necitelnej zkurvysynu!“ S brekem proběhla turniketem.

Šéf se chytl za genitál a beze slova se sesul na zem.

Pixel se pohoršeně rozhlédl po ostatních: „Tss. Že jí huba nebolí.“