Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProcházky po Jelení spatřily světlo světa
Autor
Muamarek
Mrtvý – a přesto zachovalý
V útrobách staré rašeliny
dávno již hlásku nevydává
poznával kdysi hezčí klíny
až tahle s kosou je ta pravá
V černém se touto dobou vdává
převážně vážná, tvrdohlavá
vyhaslým očím přečte práva
dotkne se čela – divně pálí
Tváří se, že ji nepoznává
mrtvý – a přesto zachovalý
Sevřen je jako nikdo jiný
vakuum je teď jeho strava
kladivo v hlavě kovadliny
buší a buší, zanadává
Mumii zdobí hrdá hlava
oči své do tmy zabodává
oči, z nichž vylila se láva
oči tak tvrdé jako skály
Není tím, kdo se snadno vzdává
mrtvý – a přesto zachovalý
Podzemní svět, kde sirné plyny
honí se, a kde nezní sláva
nahradil peklo, kde jen stíny
zavládly. Stín však nevyhrává
Ještě ji vidí, jak mu mává
v Paříži, byla usměvavá
Tehdy však chyběla jí šťáva
tušila, že se hrozně vzdálí
Z ní je již popel, a on – vstává
mrtvý – a přesto zachovalý
Pozdě je – a on zakopává
o limit, na němž roste tráva
jízlivá – čeká, nepozná-li
epigon strachu, kým se stává
mrtvý je – přesto zachovalý
Opuštěný ráj
Je ticho, tma, je po vymření
vánek si s větví nepohrává
slyšet je, i jak roste tráva
smrt dýchá
snad, že mrtvá není
Chlad stiskl kliku ode dveří
z klíče je rampouch, neroztává
postava v plášti, chybí hlava
je blízko
mráz ji neudeří
Pupeny v ledu, kámen v hrudi
kdyby jen nedul, vichr studí
sen se dál do snu propadá
Přibyla jména do osudí
jedno z nich žena neprobudí
žena, jíž patří
zahrada
Bez hodin
Peřinu přitáhla si blíže
nevěsta v bílém závoji
věří, že rány zahojí
až přejde večer do negližé
Ve větvích zatřpytí se víra
kopyta v hebké závěji
zahřejí
novou naději
že cesta křivd se uzavírá
Nesypou písek na náledí
kotvička z vleku
ruce svědí
dětství se sněhem přebrodí
Jeleni vystupují z šedi
krušných mlh, jež nic nenaředí
čas kráčí tiše
bez hodin
Život od jinud
Vichřice rozeznívala varhany
píšťaly stromů
pařezy místo lavic
Hláska bez hlesu
polámaná ohrada
namísto oltáře
Kopule chrámu
byly o to vznešenější
krápníky místo soch
netřeba kříže
Vitráže
obstaralo zimní slunce
barvami dráždilo černo bělost
A v tomto království bez panovníka
byl jednou jeden dům
červené cihličky u krku
vyžehlený límeček
K jídlu svolával úder gongu
pamatuji si na vůni okurek po ránu
a zmrzlinový pohár večer
V mrtvém kraji zněl život
odjinud
Procházky po Jelení
Vybavuji si je do jedné
čvachtání bláta
trávy, které melou něco o zapomnění
a jimž nevytrhali ostrý jazyk
Cesty končící někde v loukách
sklepy zalité slzami
některé v plenkách
že se pomočují
Země, která se propadá
na libovolném kroku
Neznám výstižnější bod
kde by se stýkalo peklo s nebem
kde by mraky bily křídly
do kotlů s beznadějí
Komín propichující hvězdy
tegy pokreslená stehna
děvky
jejíž pohlazení bylo tím posledním
co zbědovaní zažili
Zákruty kolem pomačkaného plechu
autobusu z minulosti
zelené měděná mince
s orlicí v drápech
záplavy hub
To asi skřítkové
vítají léto
po svém
20 názorů
Marku - dodatečně blahopřeji! (Emanule - a která kniha stojí méně než 74 korun?) /**
nevím,neznám
15. 09. 2016blacksabbath
13. 09. 2016..koment není třeba.....*/*********
White, drahý kolego veršotepecký - velice děkuji a vážím si toho...
Vigane, také díky moc...
Pěkný den oběma :-)))
Whitesnake
13. 09. 2016z celého srdce gratulace, příteli v poetické zbrani
okoloidúci
13. 09. 2016... blahoželám k vydaniu ďalšej zbierky básní a prajem veľa inšpirácie aj v ďalšej tvorbe :)