Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoje třetí holka
Autor
Člověk_99
Střízlivě vzato nedomyslel jsem úplně důsledky svého počínání. Kdo o tom ale chce přemýšlet dopředu? Já o všem přemýšlím až potom. Dokud jsem byl sám přirozenou cestou, mohl jsem si říkat, že mě to baví, že to má výhody.
“Ty bys od všeho
chtěl jenom výhody,” povídala mi vždycky moje holka, co jsem s ní chodil jako první. Já jsem jí měl rád, takže jsem jí odpovídal:,,Chtěl, ale když mám tebe, jsem vždycky ve výhodě,” byla to naprosto jistě nejkýčovitější věta, kterou jsem mohl říct bez toho, aby mi vyrazila zuby. Bože, nejsem rád patetickej, ale vím, co některý holky chtějí slyšet a tak to dělám.
Navíc být sám má spíš ty zvláštní výhody.
Jednou jsem jel tramvají na kolej a stál jsem nad mladým párem, tedy alespoň jsem si to myslel. Ona strašně hezká, on spíš nic moc, ale to se stává. Ostatně právě i mě to dává naději. Nechtěl jsem je poslouchat, ale mluvili dost nahlas. Nic horšího jsem už dlouho neslyšel. Vyprávěl jí, že až přijde domů, namaže si chleba spoustou sardelový pasty a nakráj
í si na to celou cibuli. Budiž. Jenže pak pokračoval, že mu potom strašně smrdí s pusy a taky, že ho to dost nadýmá, ale když je teď sám, tak je to jedno, že si může smrdět na celej byt. Ta holka tedy nebyla jeho. Seděla tam, usmívala a přikyvovala, ale myslím, že vcelku sdílela mé pocity. Výhody toho být sám jsou jenom zvláštní.
Vlastně ani být samostatný není nic moc, když se člověku nedaří. Jsem v Praze mimo dosah rodičů už přes půl roku. Můžu si sice přijít, kdy chci, pít, co chci a dokonce i kouřit, jenže mi nikdo nevaří a ráno mě nikdo nebudí hrnkem čaje a rohlíkem s marmeládou. Peněz dostávám o dost víc než doma, jenže si za ně
zase musím kupovat všechno. Teď mám sotva tak na nový zimní boty, co jsem na ně dostal od mámy peníze.
Ta moje první holka se mnou nechtěla spát, že prý je to moc brzy. Mě ale bylo sedmnáct a podle příruček jsem vcházel do nejplodnější části svého pohlavního života, a nemohl jsem čekat, až ona se rozhodne. Moje druhá holka nebyla zas tak ani
jenom moje. Tedy napůl chodila ještě s jedním, což jsem věděl, ale zas tak mi to nevadilo. Říkala mi:“Víš, já jsem ještě panna a musím se rozhodnout, kdo z vás bude můj první
, chci to mít hezký.” A já jsem jí měl rád, sedával jsem s ní hodiny v parku a odpovídal jsem:“Strašně tě chci a počkám až se rozhodneš, nebudu na tebe spěchat,protože
jsi to nejlepší, co mě potkalo.” No, to už by se dalo prodávat k sádrovým trpaslíkům. Asi za dalšího půlroku jsem “omylem” zjistil, že s tím druhým už dávno spí. Letěl jsem za ní a všechno jí vyčetl a ona s klidem povídá:“Víš on je Honza má Honza takový silný ruce a když mě chytí ... Ale ty jsi zase takovej hodnej.” To už jsem jí ale rád neměl, a tak jsem jí, řekl, že vůbec hodnej nejsem. Nebudu psát, jak jsem to řekl, ale byl jsem mnohem méně patetickej než obvykle a o to víc sprostej. Muž by nikdy neměl mluvit se ženou sprostě, ale někdy ...
já nevim.
Moje třetí holka se se mnou konečně vyspala.
Šlo to všechno velice hladce. Bylo to moc zajímavý a chvílema jsem si připadal tak mocnej a velikej, že mi ani nevadilo, kde k tomu vlastně došlo. Když jsme skončili, šla se osprchovat. Střízlivě vzato nedomyslel jsem důsledky. Vždycky o všem přemýšlím až “potom”. “Po tom” svém prvním orgasmu v domě určeném jen pro lásku mi bylo špatně, protože jsem najednou věděl, že budu muset nadosmrti přemýšlet o tom, že svou první holku jsem do postele nedostal svou “bezvadnou” osobností, ale “koupil” za peníze, který jsem měl na nový boty.