Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako dvě kosti
Autor
Muamarek
http://muamarek.rajce.idnes.cz/Vilnius_ve_slunci_se_brodici%2C_2016/#DSCN1595.jpg
http://muamarek.rajce.idnes.cz/Vilnius_in_several_hours/#StarklterIII.jpg
Jako dvě kosti sluncem vybělené
na nichž již masa příliš nezbývá
dvojice věží nad krajem se tyčí
Chvěje se zlostí nebe, jež se klene
a které drásá bolest ze zdiva
s krutostí řeže větve bez jehličí
Omítka spadla, kůže vydrolená
jen černí ptáci ticho naruší
v očích je díra, kterou prázdno plní
Máchnutí pádla, přeškrtaná jména
v oknech se ztrácí jizva na duši
zbytečnost svírá jako nahé trní
Hodiny zmlkly, lebka vysušená
ručičku srazil čas, jenž ulpívá
na prahu zmatku, který zatím bobtná
Ve tváři scvrklý, ani nezasténá
nehledá azyl v síti pletiva
epitaf z drátků – opuštěná plotna
Zlámaná žebra, rty jsou vytržené
jako ty dveře, jež děs zamyká
kostlivec bledne v temném zapomnění
Ve střepech žebrá touha, kterou žene
(jak v každé éře) černá panika
Noc vládne ve dne, den se na noc mění
Stál jsem tam, němý
snad krok od kláštera
úzkost a jinak nic tam nevyvěrá
tváří v tvář zmaru nezbavím se trémy
Tělo má zbité
kostra bez života
asi si říká, kdo se to tam motá
aby si všiml, co je jiným skryté
V temnotě světlo
Oheň Světlonoše
spaluje všechno, kam až Tvůrce došel
Zetlí pak totiž, co dřív vábně kvetlo
Ptám se, co přečká:
„Zboří se, co staví
(nicota v nic se okamžitě taví)
člověk, jenž neví, že svět je jen léčka
Hologram ze sna
z nesplněných přání
prach se zas na prach mění bez přestání
život je cela – pro někoho těsná“
„Co se tu stalo?“
Vlastně sotva dutám
scéna je chmurná – hlava dávno dutá
To, co mě mate, mást mě nepřestalo
Ozvou se skřeky
vyplašených ptáků
klovou tu tíseň, klidně, bez rozpaků
povodeň tíhy naplňuje řeky
Střepy se sypou
všude jizvy, bída
toliko stín mi drze odpovídá:
„Vidí jen tmu ti, kdo se v světle rýpou“
Jsou zkrátka místa
jež vás něčím straší
Ponurost, křivdy – prosby v Otčenáši
Někde ční kříže
bez doteku Krista
5 názorů
Někde ční kříže bez doteku Krista... - jen tohle by mi stačilo. Ale je to proud obrazů, živých i mrtvých, v zátočinách podemílající a přes kameny valící se....až nevstoupíš dvakrát do stejné řeky...
*
To je výborný postřeh, White - rušilo to tam - díky - už je použito :-))))
Diano - díky moc :-)))
Mějte se oba krásně :-)))
Whitesnake
19. 09. 2016Tvá typická... já se u tohoto typu snažím přece jen víc o sepětí archamismů s modernou, ty nu tuto techniku většinou rezignuješ... možná proto, že nechce jakýsi archeohistorický opar veršů narušit něčím cizorodým.
Mám jedinou výtku: 3. verš s uvozujícím "se" je slovosledně v pořádku, nicméně poeticky působí násilně. Zde sis mohl dovolit kupříkladu:
Jako dvě kosti sluncem vybělené,
na nichž již masa příliš nezbývá,
dvojice věží nad krajem se tyčí
atd
(samozřejmě klidně i bez interpunkce, jak jak to tam ostatně máš)
ale jen v případě, že bys chtěl eliminovat to "trčící" se
Mě tam vadí, tobě třeba ne
ale není to žádná povýšenecká (rozumb)rada, snad mě natolik znáš.