Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedo hroznů a do jablek
Autor
agáta5
o smutku, o přírodě, o lásce, o o o o...
Tam jsem našla své roztřepané ruce
a chuť s nimi vyklepávat šneky
průsvitná miminka přisátá ke zralým bobulím
stříhat orosené listy s nahnědlými skvrnami
rozdělovat a přikládat jim významy
v napuchlých dlaních živý plot
střižená míra určitosti že tady zůstává vinice tam zas budou příště šneci
tam jsem je našla abych
vypila mošt a mázla chleba červeným džemem
úhledně zkřížila nohy pod stolem a zase čekala
a občas visela někde nad tím vykostěná s odmočenou kůží
zvláštní stav vybydleného člověka
pak si zavoláme
přistihnu se opět nepřipravená
zeď stoupá k bodu varu
roztřepané ruce schovám pod ubrus
čekám tě v rozkmitaných očích upíjím naředěnou šťávu
kyselost klesá se strachem tam dolů rozlévat se
na nárty do spár dlaždiček
mezi prsty dolepuje cukr blány
natahuju uši jestli snad nezachytím šplouchnutí vody
jiný pohyb
a pak je roluju dovnitř hlavy
osiřelá průsvitná miminka
na dvorku prší nedozrálá jablka
potichu hnijí
dlouho je pozoruju navyklá na letící život
lehám k nim
vdechuju hnilobu
a zkouším si tu roli
pak si zavoláme
do hlasu míchám barvu hroznů hnilobu jablek a nemám pravdu
i když držím paty od sebe
kotníky stejně tisknu modře urputně modře do bíla…
vymačkaná těla
zrnka
tenká kůže
za oknem vidiny
cesta
po které se třeba vydám
až dočešu zbylé hrozny zbylá jablka a nadělám z nich mošty
pak si zavoláme
do cukrové tříště přidám kapku rumu
a den rozběhne sám svůj čas
tak jako pokaždé
se jen dívám
poslouchám ten chrapot na síti
poslední kontakt roztřepaných rukou
a pak jen ticho mezi sklenicemi…
14 názorů
Kdyby ta agitka nebyla tak ukecaná, tak se nic nedozvíme (viz Čudla - i když mu to myslí dobře). Nejsem žádný expert přes poezii, ale báseň beru jako celek, který mě buď vcucne, nebo otráví. A proč se pitvat v tom, co je realita a co představa... A co je nesmysl a co smysl... Agi - děláš v tom břízce guláš... A to je dobře. A mi děláš radost /***
jééé to jsem si krásně početla a klobouk dolů před tvýma větvičkama... jsi do toho zachrastila úplně přesně, jsem příliš ukecanááá!!!! symbol roztřepaných rukou - zklidňuju tam - tady - já to beru tak, že není důležitý kde, ale to "tam" je pro mě blízké a přitom vzdálené, jako bych byla doma a nebyla ve svý kůži, nebylo to ono to zásadní... to se hrozně špatně vysvětluje, břízko... ukecaná jsem, budu na tom pracovat, však pro to jsem tady a fakt půjdu do sebe :D tedy nevím jestli to zvládnu, ale snad jednou... díky moc,moc, vážím si! a ty kotníky... fakt nekecám .))
jarub, tak to mě těší, žes na stejný vlně... :)))
břízko, vezmi mě větvičkou :) a pak si kedlubničku trošku namáhej... ale jen trošku, zase to nepřeháněj...:)
každopádně díky za zastavení :)
Bože, tohle je úplně přesné! Umíš to tak pravdivě popsat a posbírat ty pocity (i moje) a zhmotnit je. Ten smutek, ale zároveň to smíření a vlastně i to štěstí mezi jabkama a sklenicema...ufff... seš dobrá...!!****
jééé, to mě moc těší, okoloidúci, děkuju .. asi evolúcii :))) nakonec nééé?
okoloidúci
20. 09. 2016agátko, keby jediným hmatateľným prejavom prítomnosti okoloidúceho na písmáku bola táto Tvoja príznačne košatá, voňavá, skúsenosťou a pocitmi utkaná slovná pavučina, tá prítomnosť by stála za to.
ďakujem Bohu / Osudu / Evolúcii, že si a Tebe, že si práve taká, aká si :)
Goro, je ve fázi rozpracování, ale kvůli okoloidůcemu jsem vložila předčasně... ale i tak díky za čtení a že se líbí :)