TOBĚ, TEBE, TI (fragment závěti)

Variace ZHPM

 

Všechno co píši je adresováno této fantastické době

S jejími rychlostmi a lidmi

Zakopávajícími o vlastní existenci

O asymetrie molekul

O srdce-saturn který pod prstenci

Doutná jak uhlík co zítra navždy rozfouknou

Postavy v černém

Kohouti přílivu nových nadějí

Zestárlých náhle ve zlomku vteřiny

Která se dříve či později rozpadne na prach

A z času zbudou

Jen prázdné vitríny

 

Všechno co píši je adresováno tomuto úchvatnému světu

Proti němuž je namířena má hlava s tisíci střílnami

A neukojitelnou touhou se mu podobat

S neschopností pochopit ani původ ptáků

Co slepě narážejí

Do lampy vědomí

Se slovy která rozbíjíme jako atomy

A pak je lepíme k sobě v přítmí obýváku

Vystavěném z informací, kousků narůžovělých brýlí a střepů zrcadel

Na které kdosi napsal

to vzteklé a hloupé

rtěnkou neutrální barvy:

Buď oni

Nebo

My

 

Všechno co píši je adresováno mé jediné a poslední lásce

Dosud bloudící křehkým labyrintem

S třísek a zbytků smyslu života

Na vrata, dveře a brány stále a zoufale slzami malující neviditelné znaky

Vkovaná do prostoru nikoho ničeho

Jak sněhová luna tiše mrkající na němé hvězdáře

Na kůži klikyháky

Tu básnickou dží pí esku otisklou do tváře

A roucho tak bělostné

Až bolí

 

Všechno co píši je můj zpupný manifest a adresováno je samotné hmotě vesmíru

Visící na hácích v lednici

Soukromého řeznictví

Kam každý chodí a rve si pro vlastní potřebu dle libosti a chuti

Hmotě hmotě hmotě

Co nese tvé jméno a stoupá do nosu v jednu chvíli podobná hořčici

A poté sloupci rtuti

Trojgeneračního teploměru který nám všem zajel do análního otvoru

A pak tu zbyl sám jak kůl v plotě

 

Všechno co píši je adresováno tobě

A všem kdo otevřou tuhle prázdnou krabici

Až po mé smrti

...

 

 

---