kde jsi

sama v prázdné čajovně...

bláznivka

 

i ostatní si toho všimli

už nejsem tou usměvavou

 

tíha na mě padla

a vehnala slzy do očí

 

bláznivka

 

sama

 

v prázdné čajovně

 

přetrhli mi nit vzpomínek

a vzpřímili vykřičník

dřív ohnutý v pase

...

 

 

 

půda

 

hlasité o

propadlo se do sebe

v nevyslovitelnou hlásku

 

prach je strůjcem vzpomínek

na babiččině půdě

se zrezlou klikou

 

zůstala mi v ruce

v srdci

...

 

 

 

 

 

vločka

 

sklo praská pod tíhou

věku staré ženy

 

smutek v dětských očích

dlouho tomu, co se neviděli

rukama kreslí na výlohy

 

sněhové vločky

 

slova také zestárla

a vločka se rozpustila

v dechu dítěte

...

 

 

 

 

kde jsi

 

na každý ráz

   boj, hluk, slzy

bubny – nerozumím

        - snad se tu vzaly omylem

 

viděla jsem tě dneska

díval ses na mě

              divně

   snad jako bys neexistoval

padám na kolena

 

viděla jsem tě

        snad zrcadlo nelhalo

   a mrknutím oka

              - kde jsi?

 

 

 

 

 

nebudu plakat

 

v dlani ukrytý

svírám zvuk tlesknutí

chtěli by vědět

kdo jsem

 

vešel jsi do mého srdce

bez zaklepání

(jenom já se klepu nedostatkem lásky)

 

vyplnil jsi prostor

mezi rukama a tělem

 

objetí

 

strach

     - že už se nikdy nevrátíš

 

ne, nebudu plakat

..

 

přece pláču

 

 

 

 

 

 

---