Co je literatura?

panno, myslíš to tak, že každá otázka "co je něco?" je vždy metafyzická, neboť se ptá po podstatě věci, i když odpověď nutně nachází jen v jazyce? v takovém smyslu ano. tím jak říkáš "naředěním" příklady jsem ale právě chtěl opustit takovou cestu a jít stezkou řeči bez nároku na nalezení nějaké neměnné podstaty. ale ano, formulace "co je" by byla v čistě filosofickém diskursu zavádějící: zaváděla by řeč někam, kam nedosáhne. 

No nevím, zda lze toto vysvětlení přijmout. Mám dojem, že jednou rukou postuluješ, co nezamýšlíš, druhou to však provádíš. Pokud nastolíš výrok, který není dostatečně zpracovaný dalšími nástroji fikce, pak tam ční jako výrok, tj. jako jedna pravda o světě nahrazená jinou. Jde o formát, který ten výrok nastoluje - a ten výrok, není-li naředěný, patří do metafyzického diskurzu, jak jej chápu. Přirovnání, která následují, jej posouvají o kus dál, proto jsem to takto rozlišila.

V případě moralizování se spíš shodneme. Může být nástrojem, ale pokud by se z něj udělal cíl, dostáváme se do oblasti tzv. "literatury na tezi". To je sice také možnost, ale pro mě méněcenná. Pro někoho má literatura naplňovat předem uspořádané postoje ke světu, já však věřím, že by se to mělo dít cestou výzkumu a že by předem nemělo být nic jisté - ani ty pravdy a výroky - a mělo by se to vyvíjet z rozehrané situace. Pak nebude moralizování cílem. Myslím, že u Tvého příspěvku není cílem, že to lze číst jinak, např. jako vyvolání určité atmosféry nebo obraz prožívání člověka, k němuž ty "morální" úvahy také patří. Proto mi to nevadilo. :)

panno, já si právě vůbec nemyslím, že literatura je něco metafyzického. naopak, je to prostor možného. metyfzické jsou všechny ty "věčnosti" a "hluoké pravdy", kterými se to tady hemží a které se snažím vyvracet. naposledy u okoliudceho a ona se na protest rozloučila se zdejším světem. tu definici taky nepředkládám jako pravdu, ale jako mé pojetí k diskusi. pokud se na něm shodneme, bude to naše pravda. jiné ani nejsou, pokud se nechceme uchýlit k pravdám o triviálnách věcech vnějšího světa.

moralizování. ale proč ne? .

r.l., jarub má patrně ráda příliš solené a mastné texty. ona vůbec prapodivně zachází s přirovnáními, tak trochu bez rozmyslu.

jarub: pravděpodobně směšuješe, jak už ti opáčil roman, dvě věci: grafomanii a vášeň k psaní. grafomanie je, v definici kundery, potřeba exhibice e prostřednictvím psaní. vášeň k psaní je to samé mínus potřeba exhibice. jak se projevují exhibicionisté? třeba jako nedávno k3, který si nominoval a následně volil pro svou povídku. a ještě si k tomu napsal oslavný komentář. pořád očekávám, že nám něco sdělíš o tom nevědomí rovném jako pravítko.

Moje poznámka bude spíš od věci: také se mi osvědčuje spojení literatury a barokní hudby.

Ve druhému příspěvku vidím náznak ke sdělení nějaké "Pravdy", byť je to vzápětí rozvolněno do odboček a naoráno. Zůstanou tedy samotné odbočky, ale takových by se dalo vymyslet nekonečno. S kognitivními výroky ve vztahu k těžce metafyzickým tématům se musí ve fikci zacházet opatrně.

Ve srovnání s tím mi konstatování v závěru třetího příspěvku zní přijatelně civilně. Celek sice vypadá načichlý moralizováním, ale také lze poznat, že je to posunuté, že nemá jít jen o strohý odsudek. Tak tomu bych ráda udělila * :).

To, že někdo je grafoman, nevypovídá nic o kvalitě díla. To, že sem nedáváme všichni vše je nasnadě. Taktéž neřeším IQ autora takovýchto výroků....

aspoň ses něco dozvěděla o literatuře, jarub. a už nám vyjev, co jak že se to má s tím ne-pokřiveným nevědomím. 

Zaujal mě první odstavec. Ty další jsou takové nemastné,  neslané postěžování si....

děkuji ...