růže

psaní v čajovně, kde vůbec nikdo nebyl...

růže

 

dostala jsem oprátku

- pověsila jsem na ní obraz

 

je milión podaných rukou

ale ani jedna není pro mě

 

spousta zavřených dveří

bez klik a zámků

 

(odemknout se dá jedině emocemi?!)

 

dál pálím do kůže

znamení čarodějnic

 

červená se časem změní

v bílou hedvábnou

pavučinku na těle

 

jak růže bělavá, planoucí

na vzduchu chladne

 

v srdcích zůstává...

 

 

 

dáreček

 

vždycky jsem byla

ta jiná, zbytečná a ...

 

ach, mé hlasy

svlékly mne do naha

 

obalená nemocí

nahotu neřeším

 

jsem rozbalený dárek

na který padl smutek

že neudělal radost

 

 

 

 

slovo

 

můj obr v hlavě

komentuje myšlenky

 

(za rámeček bych si to

nedala)

 

jsou divoké a hlasité

 

i ve spánku

 

hororové sny

 

slovo vytržené z kontextu

přilepím na konec věty

 

za hodinu nevíš..

 

 

 

o hláskách

 

nevymyslíš, i kdybys chtěla

jakési barevné ovečky

uzavřela do kruhu duha

 

možná to bude tou trávou...

 

jakási barevná slova

 

když se směješ

a kráčíš po chodbě bez hlásek

 

 

 

 

 

---