Spící občané přísedící

V detailech

Z hrdla se jí dere nezřízený smích. Zemitá žena v metru. Přijela z Moldávie, aby tady nalezla o poznání jinší kraj. V detailech se liší, ale i tady mají lidé hlad a žízeň a touhu po blízkosti. Je otázka, zda právě ve zdejších detailech se tomu všemu daří lépe. A třeba právě nad tím se tak nezřízeně rozchechtala.  

Spící občané přísedící

Zítra zasedá u soudu, ale pospává už teď. U televize snědl rybičky v oleji, dávali Výměnu manželek. Tu svou vyměnil dávno, za dlouhé večery, relativní klid a permanentní chaos. A taky za zůstatek hypotéky. Tak tam sedí ozářen televizí uprostřed zůstatku toho všeho a připomíná Whistlerovu Matku. Zítra to začíná hned zrána, někdo někoho bodl a tvrdí, že je nevinný, je to stále stejné. Taky ho občas bodne, pod hrudní kostí, ale nikoho pak brát k odpovědnosti nebudou. A i kdyby, seděli by tam podobní občané přísedící. Znavení, spící. 

Křehký stav mysli

Do města vtrhla zima, horka jsou nenávratně pryč. Osamělé sousedky se už nebudou budit zvlhlé potem, s peřinami zaklíněnými mezi stehny. A mírně je zneklidní otázka, jestli se ještě vůbec kdy budou takto budit. Erotično je jen křehký stav mysli.

V ulicích

Ony tam někde jsou, všechny ty ulice, anebo stezky, chceš-li, jimiž jsi chodíval do školy. Stačí narazit v řeči na něco a ony se otevřou a ty zas v nich stojíš. A není tam živáčka, neboť je to tvá soukromá paměť, a navíc – každý si dávno šel po svém. A tenhle neúsprosný běh času nakonec vyžene i tebe z vlastního vzpomínání.