Melancholie podzimu

V dálce zlehounka
babí léto se ztrácí
a my, stejně tak
jako ptáci
své touhy
v srdcích máme
však spoutáni
se svým kouskem hlíny
zůstáváme
krvavě hoří jeřabiny
a vůně švestek letí krajem
my, lidé spolu s vínem zrajem
hledíme k obzoru
jenž v hejnech zdraví ptáci
vzpomínky tiše se nám vrací
v dlaních pár uschlých jeřabin
sčítáme....
kolik vlastních vin
melancholie bolestná
je někdo
kdo tě nezná?

Déšť spláchl navždy
slzy letních lásek
ranec nesplněných snů
hrbí nám záda
touhy na prsou tlačí
má mě rád
má mě ráda
jen vidět slunce
mnohým stačí

to slunce
každý v sobě máme
a každým ránem
kousíčky z něho
rozdáváme

chci být tím sluncem
aspoň pro tebe
tak prázdnota ve mně
tolik nezebe