Štěstí v lásce

Štěstí v lásce

   Když vyberu z bankomatu skromný důchod, mé první kroky vedou k supermarketovému vestibulu. Stoupnu si do řady za muže nebo i ženy lačnící po kuřáckých slastech. Stále znovu a znovu žasnu, jak ty cigarety zase podražily. Už jsem na řadě a vyhrknu: chtěla bych vsadit Sportku, pět sloupků bez šance, náhodný tip, na středu i neděli, bude to tuším za dvě stě korun. Postarší blond paní za pultem se lehce pousměje (známe se téměř důvěrně) a naťuká požadavek na klávesnici. Vytáhnu požadovaný obnos, trochu se zastydím, když paní řekne, že by už bylo načase, aby se na mne štěstí usmálo. Pak konejšivě prohodí, že to přece nevadí, že nic nevyhrávám, mám prý jistě štěstí v lásce. A co já na to? Nadhodím těžký batoh na zádech, sklenice piva zazpívají nezaměnitelnou zvonivou píseň, kterou můj manžel tak zbožňuje.

   Aby bylo jasno, já nejsem jen tak ledajaký hloupý sázkař. Na internetu čtu o sázení obsáhlá pojednání, třeba o tom, že vyhraje pěkné peníze pouze jeden ze čtrnácti milionů, čtu i o tom, kolik bych ušetřila za rok, pokud bych si prosázené obnosy někam ukládala a pak vložila do jedné z mnoha důvěryhodných bankovních ústavů. Také jsem se dozvěděla, že bych takto ušetřené peníze mohla utratit jako akcionář sázkařských společností.

   Já ale vesměs chmurným článkům nevěřím, protože štěstěna se jen někam zatoulala a hledá zoufale cestu ke mně. Vyhlížím ji už bezmála čtyřicet let, to když jsem převzala sázkařskou štafetu po mém tatínkovi, který také nikdy nic nevyhrál a žil s představou, že si v jakési pomyslné sázkařské bance ty nevyhrané peníze jednoho krásného dne vyzvedne a ukončí tak nelítostný boj s chudobou. Několik roků před ochodem z tohoto světa mi kladl na srdce, že ty jeho uložené peníze jsou i moje, ať na to nezapomínám.  Já nezapomínám a tuto filosofii jsem s radostí převzala a zařadila se k milionům doufajících. Je mi jich líto, protože oni mají prostě souzeno, že nikdy nic nevyhrají, kdežto já...

   Čas od času přemítám, jak s mnohamilionovou výhrou naložím.  Na tohle krásné snění ale musím mít absolutní klid. Dejme tomu, že bych získala takových dobrých patnáct milionů. Takže: manželovi bych musela dát půlku výhry, protože jsme se nedávno strašně pohádali, když jsem nastínila, kam s penězi: pomohla bych našim třem dětem s bydlením, pak bych…. Manžel mne zarazil a požadoval nekompromisně svoji polovinu, prý se jedná o bezpodílové vlastnictví. Já ať si prý svoji polovinu výhry dám na tu charitu. Velice mne to pobouřilo, ta jeho lakotnost, ta neláska k vlastním dětem, s kým já to vlastně celá ta léta žiju…

   Nemluvila jsem s ním celé dvě hodiny.  Počítám tedy znova. Z té hromady odečtu polovinu, zbude mi sedm a půl, dětem dám každému dva, zbude mi něco přes milion. Ty finance pak probendím v zaoceánských plavbách a nebo v lázních. Pojedu sama anebo s kamarádkou.  Manžel zůstane doma, ať si sám chodí pro pivo, ať si sám vaří, pere, ať si po sobě v koupelně vyndává fousy z lapače nečistot.  A když mu bude smutno, může přemítat, jak to zaonačit, aby se o jeho milionech nedozvěděli příbuzní a známí..