Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMezi nebem a zemí
Autor
Markel
Dnes ráno mi volala kamarádka. Prý nemůže přijet, protože jí z neznámých důvodů nejede auto. Mělo sice svá nejlepší léta za sebou, ale ještě nikdy neodmítlo poslušnost. Snažila jsem se ji utěšit a trochu rozveselit slovy: „To nesmíš vztekle kopat do pneumatik, nesmíš křičet přes celou ulici ty hajzle jeden, cos mi to udělal, vyměním tě za mladší model!“ Poradila jsem jí, jak musí autíčko laskavě pohladit, poprosit za odpuštění, říct, moje milá Korzičko, prosím, prosím, udělej mi radost a pohni svým unaveným tělíčkem a já tě za to budu krmit olejíčkem, pulírovat lesklou vodičkou, napájet jen tím nejlepším benzínkem. Kamarádka přestala popotahovat, zasmála se a že prý mi zase někdy zavolá.
Zavolala mi asi za čtvrt hodiny. Radostným hlasem oznámila, že autíčko je opět pojízdné, že jen tak pro legraci poslechla moje stupidní rady a světe div se, motor naskočil jako zamlada. Přestože jsme osoby, které jsou ochotné věřit na různé paranormální jevy, přesto jsme se zarazily a přemýšlely o tom, zda existují či neexistují náhody. Je to téma ošemetné a tajemné, nahání někdy strach a vytváří po prožití zvláštních událostí husí kůži na těle. A já se ptám: co je pravdy na tom, že náhody neexistují, jak jsem se nedávno dočetla na internetu? Poctivě jsem si přečetla různá zdůvodnění a polemiky. Na to konto jsem se rozhodla, že doplním nepočetnou skupinu lidí, kteří na náhody nevěří. Autor zmiňovaného článku hájil tuto pravdu s vášní a s jeho poslední větou nemohu nesouhlasit: „Myslím, že každá událost v životě nám má cosi sdělit, přináší nám poznání, které bychom za jiných okolností nepoznali.“
A tak šel čas, tyhle úvahy, říkám jim "o nesmrtelnosti chrousta", byly převálcovány obyčejnými denními starostmi, jako například, zda mám těch brambor koupit dvě kila a nebo raději tři, to snad bude na třicet bramboráků stačit. Házím notně omšelý batoh na záda, spočítám hotovost a běžím nevábným poklusem na autobus. Už vidím, jak mi zbývá překonat vzdálenost něco přes dvacet metrů, když se autobus nevšímavě odlepuje od zastávky. Vidina včasného nákupu se vzdaluje před očima. Je mi trochu do breku, neb jsem člověk lítostivý. Něco mne však ponouká, utíkej, utíkej! No, je to sice blbost, říkám si, ale běžím jako o život. A světe div se, přijíždí vzápětí další přibližovadlo, ten správný, ten můj autobus. Předchozí sice také jel do kýžených krajin, měl však dvacetiminutové zpoždění. Zadýchaná a šťastná sedám na polstrovanou sedačku a děkuji té nenáhodě, co se mi právě přihodila. Teď zrovna si vzpomínám …
Čas od času se u nás doma či v rodině mých ratolestí rozbije nějaký elektrický či jiným médiem poháněný spotřebič. A jak jinak, téměř vždy, když se na ty neposlušné sluhy našich domácností upře přísný zrak mého manžela, rozběhnou se jako po drátkách opět plnit si své povinnosti. Všichni zúčastnění jen němě přihlížejí a nevěřícně kroutí hlavami. Mág mágů se ješitně usmívá, pohupuje se v příjemné lázni našich užaslých a následně i obdivných pohledů. Dokonce se pokusí o vtipnou repliku: „Jo, vážené panstvo, to jsou ale věci mezi nebem a zemí, co?“
23 názorů
Štírka: díky za kukýna, budu se i nadále snažit, můj sen je dát do těch fejetonků trochu víc humoru, to mi moc nejde, ale zatím to nebalím, měj se fajn
JARUB: díky za přečtení, jsi zřejmě v tomto smyslu moje krevní skupina, kdybych dala na papír-počítač, co se mi během života událo za tajemné, někdy i trochu bojím-bojím příhody, považovala by mne většina lidí za blázna a nebo zblblou čtenářku žánru sci-fi. Ne, že bych si dobrou knihu např. od Asimova nikdy nepřečetla. Taky fantasy literaturu mám ráda :-)), snad proto to tak mám :-))
Autům (a i některým jiným věcem, jako třeba počítači a tak) dávám jména. První byl Fikusek, teď mám Fanču. Nikdy jsem neměla nehodu ani nějaký problém. Fikuska jsem darovala neteři na doježdění s velkou prosbou, ať vozí její mimi spolehlivě a ani ona zatím nemá problém (a to je v autě 16 let stará původní baterka a přesto startuje vždy napoprvé). Vždycky s nimi mluvím. Hodně chválím, ale někdy je třeba přísnost - právě kompu hodně vyhrožuju....a na kytky taky funguje vyhrožování... třeba řeknu, že už fakt půjde na hnůj a hned kvete jak divá :o))) A dějí se mi v životě takové "náhody", které mi působí někdy dost zásadní zvraty, že i největšímu skeptikovi to musí vrtat hlavou.....Takže...pěkně se to četlo....
Markel, fejeton se vším všudy, stylistycky, neschází mu vtip, rozumná délka, není nacpán vatou a hlavně má v sobě nezbytnou dávku laskavého nadhledu.
Kolobajda: jé, to je moc hezky řečeno,...nevyhnutelnost
díky za milou návštěvu a *
Ano ano, jsou věci mezi nebem a zemí... Ve své povídce Cesty náhod jsem v úvodu použil citát od slovenského spisovatele Daniela Heviera: "Každá náhoda je dlouho připravovaná nevyhnutelnost..." /**
over: máš to prostě zmáknutý, díky za navštívení a *, potěšilo
Evženie: je znát, že jsi duše poetická a jemná, díky :-))
Evženie Brambůrková
08. 10. 2016Chválím své auto, někdy mu i vyprávím, že mu nechám konečně vyklepat blatník. Jede a přede.
Někdy chválím i sebe, aby mi bylo veseleji.
A ostatní? Ty přece chválím pořád. Vždyť i ten největší blbec se musí občas pochválit. /T :-)))
Diana: to jsem ráda, že nejsem sama, díky za kukýnka :-))
FrantišekL: díky za návštěvu, jsem ráda, že líbilo
aleš-novák: jo, pohlazení dělá zazraky a nejenom u zlobivých autíček :-)), díky, žes tu byl
aleš-novák
08. 10. 2016taky máme na dvoře dočasně nepohyblivou korsičku...tak už vím, jak ji přivést k životu :o)
FrantišekL
08. 10. 2016Jak je to s náhodou, nevím. Vyprávěl mi děda, že byl kdysi v televizi frekventovaný slogan vztahující se k dopravě: Nehoda není náhoda. Když ho prý ale vztáhnul ke známemu fotbalistovi Nehodovi, už si tak jistý nebyl. Náhody mohou být třeba znameními. A přístroje někdy fungují opravdu záhadně.
Pěkné čtení.
blacksabbath
08. 10. 2016jo....jo......to jsou mi věci...:-)))..........hezky se to četlo......*/***