Vichr blahobytu

Mrholenice

Parádnicím v té říjnové mrholenici zmokne makeup, to těm dvěma jen tak něco plány nezkříží, svá piva vypijí bez obtíží. A když jim ze škvrčícího rádia ještě sdělí, že „při letošních volbách nejsou hlášeny žádné vážnější incidenty“, napijí se teprve s chutí. 

Krvavé poledne v Náplavní

Muž v zástěře zavelí a řezníčci začnou sklízet z výlohy. Mizí všechny ty kejty, kližky a plece. A jak jsou pomalí, rozkřikne se: „Patříte do klece!“ A je z toho mela, lítají facky, pleská to, jako když hovězí padá namazanou stranou k zemi. Ale protože jde o bitku homines sapientes, chápou se ti bystří lidé nástrojů – holenních, stehenních i jiných kostí. A situace má hned jinačí šmak, vždyť z válek povstala civilizace. Tak to tady v Náplavní můžeš sledovat přes sklo jako v muzeu, jako paleovariaci na Maroldovo panoráma Bitvy u Lipan.

Vichr blahobytu

Opustil laptop i nedojezený sendvič. Jako by prchal před hurikánem Matthew. Ne, nejsme na Floridě, ale na Jungmannově náměstí a z ulice se podává právě takový obrázek. Koho a kam odvál z té kavárny vichr blahobytu? Za novějším přístrojem a ještě žůžovnější žemlí?

Kudrnaté sestřičky

Nakoupily si v biostravě na Andělu, dvě kudrnaté sestřičky. Štíhlé s jeřabinovou pletí, je znát, že jejich mango bylo pěstováno s láskou. Jedna se usmívá, druhá ne, dává pozor na rtěnku. Venku ta vážná roztáhne deštník, zavěsí se do sebe a naberou směr do obchodního centra. Možná si tam vyzkoušejí bioprádlo, něžně zabydlí kabinku. A ta jedna se zas bude usmívat a druhá, přes všechnu snahu, zapomene na rtěnku…