11 (haiku vypíchnuta z knihy Noc bloudění od Bernarda Clavela)

zaujalo mene, při přečtení tvého komentu, jak "jsi postupoval", hezká metoda i spolupráce s textem

zvláště : opona spadla a zapomněl jsem to jnéno*

srovnání je zajimavé, měl jsem představu, že výsledná trojverší byla ještě těsněji "vyříznuta" z textu, ale teď vidím, že vznikala volněji, doslova jen na motivy oněch úryvků. – pro mě nečekaná ukázka, že haiku nemusejí vycházet pouze z pozorování objektů, ale též z pozorování samotného textu, že jeho stylová povaha může být přímo podnětem k tvorbě. symbolistické a impresionistické prvky s duchem haiku souznějí, jak je vidět.  

Jsem moc ráda, že se tu otevřela takováhle diskuze, děkuji za ni.

Ještě zde uvedu originální texty, aby bylo jasné, jak jsem postupoval:

 

"...začala utírat voskované plátno, postupně se její pohyby zpomalovaly, až nakonec začala objíždět obrysy vytištěných květů pivoněk."

 

„Stoupal pomalu, rychlejší byly malé obláčky páry z jeho udýchaných plic.“

 

„...došlo k něčemu těžko postižitelnému, sotva znatelnému, k něčemu, co nemá jméno, co je nehmotné skoro jako stěží viditelný stín lehkého oblaku, běžící po pláni.“

 

"Dveře se zavřely, pak zmizel obličej dítěte, závěs spadl a on už na skle dveří viděl jen zapocené kolečko, které bylo stále menší a menší."

 

Zaujalo mě, jak spisovatel běžné prózy užívá své pozornosti. Nejde o děj knihy, ale o ony detaily, které neopomene v tom proudu vět zmínit.

v každém z těch obrazů je něco nesamozřejmého a tajemného, tím mne přitahují. rytmicky bez problémů. Z varianty bych dal přednost "Závěs spadl" (působí domáčtěji).*

pomlčka po "hadříku" v první básni je i pro mě lákavá varianta. před "pivoňkami" ji také lze, v závislosti na tom, kde má být důraz . – bez předělu se do hry dostává princip aktuálního větného členění – "hadřík" coby téma (výchozí informace), "pivoňky" réma (nová informace). těžiště je automaticky na konci věty. zrovna v tomto případě se mi větné vnímání vnucuje, plynulost též stojí za zachování.

Aha, to je vlastně přenášení důrazu (těžiště) pomocí klíčového slova. Hadřík nebo pivoňky? Zajímavé varianty, které nalezly možnosti předělu.

Mně zase napadlo, že by ten první text mohl vypadat takhle: 

hadřík zpomaluje

kolem obrysů ---

pivoňky

Na téhle variantě by mě lákala ta gramatická dvojznačnost - není zřejmé, jestli se jedná o genitiv přivlastňovací (obrysy pivoňky) nebo o nominativ plurálu.

při čtení komentáře snakea mě ještě napadlo jednoduché přeuspořádání prvního textu takto:

Hadřík-

zpomaluje kol obrysů

pivoněk. 

 

 

Ano, první haiku je bez předělu. Snad by bylo lepší nechat ho na dvě řádky, spojit druhý a třetí verš. Tady je kladen důraz na pars pro toto (část místo celku), hadřík za někoho, kdo otírá třeba ubrus s potiskem pivoněk. Druhé haiku s kireji po druhém verši je dobrý nápad.

Zmenšující se zapocené kolečko (po někom, kdo se díval za sklem a tiskl ústa na to sklo) je takový pokus o zpřítomnění minulého času (wabi).

 

 

První dva texty vnímám spíš jako miniatury, a to z toho důvodu, že se v obou případech jedná o věty jednoduché bez jakéhokoli předělu - jen rozdělené do tří veršů. U druhého z nich by možná pomohlo, kdyby tam byla pomlčka na konci druhého verše - text by tím získal druhý význam a zároveň by se zpomalilo jeho čtení. Třetí text je zajímavý - letící stín mraku jako paralela k zapomínání... Jako nejlepší vnímám 4. text, a to zvláště proto, jak nenásilně je v něm elipticky načrtnut poměrně rozsáhlý příběh - zastoupený pouze detailem mizejícího kolečka páry na okně (to ve mně velmi zarezonovalo - se vším tím osobním obsahem, který jsem si do toho promítl).

Ano, skvělý nápad...

Ten tvůj prolog...to je hezké:) moc se mi líbí ten nápad, já bych zase chtěla někdy zkusit sedět v klidu před obrazem a psát, co z něj teče ven...krásné haiku, nej je pro mě Zapomněl jsem to jméno...