právě; odvahou k přítomnosti

možná si to vyložím jinak, než autor zamýšlel...to mi ovšem nebrání, vstoupit do vln tohoto díla a vyplavat příjemně občerstven...a tento případ zde nastal...*

/*

Safián: Tobě nemám ambice něco naznačovat, ty všechno už víš .) nebo je to nezajímavé...

Lyriku, kohou plaší smrt na Staroměstské radnici již nějaký čas. Jinal je to dávné rčení, vyjadřující odvěkou lidskou zkušenost. nedělal bych z toho takovou vědu. Intelektuálové věci rádi komplikují. Je to stejné jako mudrování o tom, jak Mácha přišel na posun, že dětství je večer a ne ráno. No, v Praze byly jedny sluneční hodiny, které to tak převráceně ukazovaly.

... a rovněž nepl¨ést kontrolu textu a života. V tomto případě bych se výše uvedenému rovnítku ohradil....

Každopádně díky za odezvu... jen prostě ve vztahu k tvé tvorbě bojuji a nevzdávám se. S tou kontrolou jsi mne docela vystihl, ale to je záležitost premis s nimiž vstupujeme do psaného procesu.

Sugestivní otázka: Skutečně ti je jedno, jak čtenáři tvé práce lámou k obrazu svému?

Mně prostě tenhle přístup připadá zvláštní, ale chápu, že báseň musí v prvé řadě žít vlastním životem. Ja nadřazuji vlastní pocit uspokojení (neplést prosím s narcismem) autora a poté určitou hladinu sdělení, takové to omšelé "co tím chtěl autor říci" a nikoli "co chtělo dílo samo o sobě patrně říci" ... jistě mi rozumíš.

Dva přístupy. Místa je pro obé skutečně dost.

Whitesnake:  Svět je jedno. (Parmenidés)

Pronásleduje mne přibližně něco podobného z druhé strany. Nechci nikoho děsit tím, že vyjmenuji činnosti, kterým se věnuji a s nimiž má jen málokdo zkušenost. Neuroteologie. Vedle toho mne živí zcela konkrétní a srozumitelné rodokmeny, tedy čtení starých rukopisů a již nepoužívaných abeced.  

Z tebe cítím určitou snahu zcela kontrolovat text. Život však bude vždycky širší než možnosti kontroly, doufám .))

Když Halas nazval synteticky jednu svoji sbírku, Kohout plaší smrt, mohli bychom se ptát, kde ten kohout, když ho to napadlo kokrhal, týkalo se ho to osobně nebo to bylo přirozené završení souboru básní? Přesné detaily a motivace se nikdy nedozvíme, ale: Kohout plaší smrt.

Já netvrdím, že lyryk ve své svébytné kleci nějak ustrnul nebo zatuhnul - jen mám s jeho tvorbou subjektivní problém. Mísí se v něm dvě polohy - 1/chci to nějak uchopit, protože je zde obecně uznávaným autorem a kritikem.... 2/nevím, jestli mi ta snaha stojí za to. Skutečně nevím.

Když jsem zde byl před drahnými léty nový, byl jsem bytostně přesvědčen, že si ze čtenářů svým stylem dělá legraci a ukrutně se u toho baví. Postupně jsem svůj názor poněkud přehodnotil, ale to je tak asi všechno.

White, také se ptám na cíle této poezie. Nejsem schopen odhadnout, je-li schopna nějakého vývoje. Má své kořeny, ale přijde mi, že na ně rezignuje.

Myslím, že je to jednodušší, než se zde předkládá. Je to lyrický styl připomínající, nemyslím to hanlivě, eintopf. Ve všech básních je prostě všechno (v případě, že autor vysune nějaké to tykadlo) nebo nic. Kde se to podaří, dosáhne autor jakéhosi niterného nebo hlubinného dojmu.Takové básnění trochu připomene abstrakcí odnož tzv. čisté lyriky. Protože ale v tomto oboru máme v české poezii jednoho z jejích velmistrů, srovnání nedopadá nejlépe.

Jak už jsem někdy psala, tvá poezie je na mne složitější, ale vždy mne v ní něco osloví, i kdyby jen celkový pocit:-)

No já nejsem velkej odborník, spíš nasávač :) někdy mi takzvaná "šifrovaná" poezie dá to, po čem toužím, někdy mě mine... je tady spousta básníků, kteří píšou podobným způsobem... teď jsem se začetla třeba do srhy... jolana taky píše těžko uchopitelně..buď vpluju nebo ne. Občas se mi zdá, že vůbec nevím, co čtu, ale vracím se a zkouším to znovu. Někdy za to může moje nesoustředěnost nebo špatná nálada.

no jasně, vybírám si to své... je to pak ještě poezie, nebo alibistické řazení slov bez znatelného ladu a skladu. Tento způlsob si vždy najde cíl, ale dokáže uspokojit autora. V případě Lyryka patrně ano.

ano, ano, velmi šifrovaně :) ale já se v tom strašně ráda šťourám a vybírám si to své... u mně oký :))    apropó, je vůbec přítomnost?

Na můj vkus píšeš velmi "šifrovaně" - ono to zde může působit jako příjemný kontrast k jiným, často neumělým, prvoplánovitým dílkům, ale pro mne osobně je to až extrém. Snažím se (už roky) proniknout do tvé tvorby, nějak ji pro sebe uchopit, nastavit, rozkrýt - zatím, až na výjimky, vše marno.

Asi se v rámci nás obou střetávají jiné úhly pohledu. Jeden razí, že až teprve čtenář báseň "zfinalizuje", dá jí tvar a místo ve svém vědomí a chápání - pak existují myriády významů jediného díla. Osobně je mi sympatická druhá strana stejné mince - napsat vše tak, jak jsem chtěl a ponechat jen omezený prostor pro další výklady a vyznění.

Když čtu tvá díla, obviňuji se často z myšlenkové lenosti. Oprávněně? Nejsem si stoprocentně jistý.