Proč?

Nevím kdo jsem.

Nevím proč jsem.

Co tady dělám?

Proč tady dýchám?

Najednou světlo z nebe

ozářilo Tvou duši.

Teď již vím

pro koho mé srdce buší.

Nenechám ho umřít.

Celé Ti ho dám.

A budu doufat,

že vzácná láska vstoupí k nám.

Vždy, když ráno vstávám,

vždy, když usínám,

na Tvá slova

pořád vzpomínám.

Nemohu mít klidné spaní,

když jsi takhle vzdálená.

Nejspíš jsem nemocný láskou.

Má duše je omámená.

Snad není to sen,

co k životu mě chtěl nabudit.

A pokud ano,

tak se nechci probudit.

Radši mrtev,

než bez Tebe,

i když vím,

že nečeká mě nebe.

Mé srdce je oheň,

co se plazí po prkně.

Pokud jej stráví,

smutkem pukne.

Co jsem bez srdce?

Proč jsem bez lásky?

Bez srdce nemám osud.

Bez lásky nemám život.

Proč tedy žít?