Konečná

Už nevím, kdy naposledy byl jsem u zpovědi.

Nevím, kdy byl jsem si u Boha pro odpovědi.

Jestli má můj život smysl bez lásky žít,

po celou dobu tak smutný být.

Začalo to všechno úplně normálně.

Rodiče mě učily žíti morálně.

Byl jsem slušné děcko, chlapec i muž,

párkrát na tváři mi vystoupila růž.

Žiji podle božího desatera přikázání.

Párkrát jsem si vysloužil pokárání.

Jedno mi však Bůh nevysvětlil.

Měl jsem svou lásku opravdovou,

žádnou pátou, první, novou.

Měl jsem ji ze srdce rád,

měli jsme se spolu brát.

čekala se mnou malého kojence,

pak jednou v noci na motorce,

srazil ji ďábel s Avií skříňovou.

Do nemocnice ji vezli s košilí vínovou.

Po operaci u jejího lůžka jsem seděl,

že se nedožije rána já věděl.

Proč mi to Bůh nevysvětlil?

Ztratil jsem pak důvod žít,

byla to pro mě konečná.

Snažil jsem se si život vzít,

má bolest byla nekonečná.

A Bůh se na mě podíval a řekl:

\"Protože života pro ni by ses zřekl,

zasloužíš si lásku novou.

Krásnou, hebkou, sametovou.\"

A pak mi přivedl Tebe.