Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivá a mrtvá poezie II. Emily Dickinsonová – V zahradě
Autor
Lyryk
Živá a mrtvá poezie II. Emily Dickinsonová – V zahradě
Aula 1994, překlad Eva Klimentová
Antologie podle vydání Emily Dickinson – The Complete Poems, Faber and Faber, London – Boston 1984. Zajímavostí i výhodou jsou některé básně v bilingválním uspořádání. Básně jsou místo názvů číslovány. Podle čísel lze usuzovat na selekci ze značného množství básní (podle antologie nejméně 1774).
Americká básnířka Emily Dickinsonová (1830 – 1886) vedla značně izolovaný život. Podle některých dohadů bylo příčinou její nepřizpůsobivosti lpění na nenaplněné lásce, na vlastní představě světa. Místo lidí preferovala kopce, západ slunce a svého psa.
Emily psala své básně v době, již u nás vytvářeli Ruchovci s o 17 let mladší Eliškou Krásnohorskou a před nimi své buditelské básně psala o deset let starší Božena Němcová. Emilyiny básně byly však publikovány až na prahu 90. let, kdy u nás působila Moderna. První ukázky překladů jejích básní u nás se datují k roku 1907 (tři básně v antologii Moderní americké poezie). Rozsáhlejší překlady přišly až po 2. světové válce. Vyšlo 5 vydání jejích básní v období komunismu. Soudruhům nevadilo, že se věnovala v básních úvahám o smrti a nesmrtelnosti, pochybnostem o Bohu, o lásce. Napočítal jsem dalších 6 překladů po roce 1989. Zdá se, že nadčasovost Emily Dickinsonové je nade vší pochybnost.
Je to v lehkosti i enigmatičnosti jejích básní. Věnuje se tématům a otázkám, na něž jsme dosud nenalezli, a zdá se nikdy nenalezneme, definitivní odpovědi. Formální ustrojení jejích básní bývá srovnáváno se starou čínskou poezii Lao’c nebo haiku. Pár ukázek…
305
Čím se liší zoufalství
a strach – přirovnat lze
snad zkázy okamžik –
a chvíli po zkáze –
mysl je hladká – nehybná –
tak spokojená je
jak oči, co na čelech soch –
vědí – že nevidí –
1013
Tys umřel – to je maličkost,
to svedl každý Řek.
Můj milý, žít, to stojí víc –
troufám si tvrdit, že –
smrt není nic, jen minulost,
co však znamená žít;
umírat mockrát, nečekat,
až uleví ti smrt.
1583
Dějiny sťaly magii,
však dějinám a mně
ke kouzlům stačí pouze to,
s čím denně žijeme –
1711
Tvář, v které není láska, zář,
ta zlá a ztvrdlá, pyšná tvář,
ta tvář, co kámen k ní
by snadno do páru šel dát
a byl by jako starý kamarád –
při prvním setkání.
1765
Láska je vše, co je,
toť vše, co o ní vím,
a stačí to, vždyť náklad je
úměrný kolejím
Pár ukázek, které jsem vybral, protože mne zaujaly ze dvou důvodů. Přišly mi typické pro Emiliinu tvorbu a současně mi připadaly nejpřijatelnější v mém současném uvažování o poezii. Mnohé autorky také dnes píší nevědomky jako Emily. Sbírku mám půjčenou z knihovny, nepřichází tedy dilema, kam ji po přečtení uložit. Ale kdyby toto dilema bylo nutno řešit, nevracel bych se k její tvorbě. Uložil bych ji hluboko do třetí řady vzadu. Jistě je dobré se informovat, kdo byla E.D. a co a jak napsala. Určitě její existence dotváří obraz ženského hnutí a ženského psaní. Ovšem její intimní laboratoř utrpení života mé vášnivé povaze nepřizvukuje. Na druhou stranu mi odhaluje a potvrzuje záhyby ženské jemnosti. Pro mé nároky však příliš snadno rozluštitelná a neproblematická.
Zdá se mi prospěšné občas Emily připomenout, aby se ukázaly prameny současné ženské obliby haiku. V tomto ohledu je Emily jistou esencí ženství, které je se sebou spokojeno. Není brutálním úsilím objevit v sobě rovnost s mužem, ale přesto s muži drží krok. Svébytnost ženství existovala vždy, jenom v různých dobách byla ze společnosti, ke škodě mužů, tu a tam více vytěsňována.
12 názorů
Marcela.K.
04. 11. 2016Mám ji ráda...
Tuto autorku vůbec neznám, ale díky za pěkné uvedení do tématu. Vybrané verše zajímavé a podnětné.
V zahradě si přečtu, Tvá recenze se tedy vlastně neminula účinkem :)
Ve skutečných haiku textech nikdy nenajdeš pojem láska, pýcha, zoufalství, strach, zkáza. Haiku se vyhýbá abstraktním pojmům, nepoužívá příměry ani hodnocení - žádné projevy ega, proto uvedené příklady nelze ani vzdáleně považovat za jakýkoliv pramen vedoucí k haiku, minulého, současného... a pevně doufám ani budoucího.
Roli redaktora jsem přijala, abych zde tuto formu pomohla lépe pochopit a propagovat, proto jsem si dovolila reagovat.
V doslovu antologie V zahradě překladatelka Eva Klimentová zmiňuje, že: přes hradby izolace k ED dolehl vliv vliv transcendentalismu Ralpha Walda Emersona a Henryho Davida Thoreaua. "Přirovnáme-li její poezii k textům, které zaručeně znát nemohla, pak je to Lao'c ova taoistická poezie a místy i japonské haiku." Z toho chápu, že ED nijak vědomě na haiku nenavazovala, ale nicméně se z pohledu dnešní srovnávací kritiky k takové formě propracovala nevědomě.
wikipedie se o tom, že její dílo bývá srovnáváno s haiku nezmiňuje...ráda bych se dostala k práci - či pracím, ze kterých tato informace pochází... výhledově se pokusím bádat dál. :) (Uvedené příklady nemají s formou haiku žádné společné znaky).
Přehledné odkazy na zdroje k Emily jsou na wikipedii. Stačí zadat její jméno .)
Přirovnání autorčina díla k haiku mě zaujalo. Byla bych moc ráda za případné zdroje, které se tímto zabývaly. Velmi mě to zajímá. Předem děkuji.
Líbí se mi její "neukecanost" i jinotaje, ale i moudra jako výše
ke kouzlům stačí pouze to,
s čím denně žijeme –
jsem chlap, se vším všudy...u mne je Emily v první řadě a rád se k ní obracím při různých životních křižovatkách, kdy mi pomáhá určit směr...nejsme všichni stejní a nemáme stejný náhled na poezii - zaplaťpánbůh...díky za Tvou recenzi a připomenutí této dámy poezie...*