Šance z refýže

Tak už dost

Pohladí tu věc prstem a rázem ji polije vlna štěstí. Mokrá a teplounká, právě vyšlo slunce. V ajfonku pláž, uvítací obrázek. Aplikace. Nenáročné snění v ranní tramvaji. Leží vedle ní opálený muž kokosového úsměvu? Ach, tak už dost, už je jak v navlhlých plavkách. A venku fouká.

Rande

Sjednala si na internetu rande. Čekal na ni muž v ušance. Parvo Voitilis, Estonec z Kobylis. Nerozuměli si. A taky se jí moc nezamlouvala jeho ušanka. 

Šance z refýže

Kobyliská křižovatka už bručí stovkou motorů. Lidi pospíchají do práce. A mezi nimi někdo opouští svou potvoru. A ona bude ještě chvíli ležet v hedvábí svého negližé. Pak dopije zbytek sektu z večera a vydá se za další šancí z refýže.  

Nožičky a rybičky

Dole na Václaváku sedí ve výloze holky. Rybičky jim okusují nožičky. Skrze sklo si je natáčí deviant. A usmívá se na ně a ony se na něj taky usmívají, skrze displej přístroje. Jak se zpívá v jedné písni: Praha je pestrá jak duhový pstruh.

Soap

V Náplavní má paní Helena H. krámek Soap. Výklad je malý oltář: umyvadýlko, dvě kočičky z umělé hmoty, co mávají pacičkama, kytice z růžovými květy a fotografie majitelky. Je na ní bledá, jen rty má sytě rudé. A za víčky sen: strhni mě do bublin, strhni mě surově jak laň a pak už mě nadosmrti chraň. Nežijeme v paradoxech? Ostatně i mýdlo se dělávalo z lidských kostí.