čajovnická

inspirace v čajovně, jaká koliv podobnost s jinými díly čistě náhodná...

blátivá

 

socha oděná do zdvořilosti

na hlavě sedí holub

 

lehce sněží a domy dýmaj

svoje retky

 

saze mourovatí krajinu

ve snaze zčernit tvoje oči

 

letošní vánoce budou

zase na blátě

říká dědeček

- to za nás...

 

 

 

 

zmuchlaný papír

 

pevně mě sevřela

a drží ve     svěrací kazajce

 

zaslepila mé zelenohnědé

- neměli tam kolonku

   pro takovou barvu očí

 

- otiskla se do mě

 

je jako zmuchlaný papír

- taky nejde uhladit bez

její stopy

 

ach, má schizofrenie

- čekám na ortel

vyléčená

 

uslyším ho někdy (?)

 

 

 

 

 

kde jsi

 

v tom tichém snění

něžné zapomnění

 

pobláznění a smích

létání s rozpřaženýma rukama

bez nárazu

 

tupý pohled

do fiktivních zrcadel

 

přece tu mají jedno!

- pečlivě střežené

v sesterně

 

nikdy jsem si ho nepůjčila

nechci se vidět

nechci být dvakrát

 

má malá Markétko

kde je tě konec?

s kým si mám povídat

když ne se sebou/tebou

 

 

 

 

 

 

 

---